ANALYTICKÉ PROJEKTY

V těchto projektech je analyzován kontrétní problém, na kterém jsme se domluvili se zadavetelem. V rámci projektu jsou stanoveny jakési kontrolní dny, což jsou setkání, na kterých zadavatele seznamujeme s provedenými rozhovory, pozorováním, analýzou dokumentů a předkládáme prvotní výsledky analýzy s následnou osnovou textu a dalšími postupy. Výsledkem je především text a prezentace pro zadavatele.

Předkládáme zde některé texty celé, jiné zčásti. Výsledné texty jsou odlišné mírou zpracování problému, odborným zakotvením i množstvím použitých dat k analýze, protože míru hloubky zpracování ovliňuje čas, finance a účel textu.

2019

Případové studie sociálních problémů pro komunitní plánování.

Zadavatel: Centrum pro komunitní práci Západní Čechy.

DETAIL

2018

Louka za školou

Revitalizace veřejného prostranství v panelovém sídlišti.

Zadavatel: Městský obvod Plzeň 1 a Pěstuj prostor.

DETAIL

2018

Analýza on-line jednání uživatelů internetové poradny streetwork online

(dále jen SWOL) s ohledem na sociálně problematické jevy.

Zadavatel: Česká asociace streetworku.

DETAIL

2017

Kulturní jednání mládeže a jeho veřejná podpora v Plzni.

Zadavatel: MgA. Šárka Havlíčková, součást přípravy Programu rozvoje kultury města Plzně na období 2020–2030.

DETAIL

2017

Analýza veřejného prostoru v městech Most (park střed) a Ostrava–Poruba (Zámecký park).

Zadavatel: Nadace Proměny Karla Komárka.

DETAIL

2016

Dostupnost, potřeba a kvalita sociálních služeb.

Zadavatel: Agentura pro sociální začleňování.

DETAIL

2016

Analýza potřeb uživatelů drog ve výkonu trestu odnětí svobody.

Zadavatel: Vězeňská služba ČR, realizátor Klinika adiktologie UK, výzkumný tým Mgr. Ida Kaiserová, PhD. a Mgr. Petr Matoušek.

(Tento výzkum považujeme za iniciační pro vznik MAKAI-atelier, proto jej zde uveřejňujeme).

DETAIL

2015

Evaluace v lokálních partnerstvích v lokalitách Teplá/Toužim.

Zadavatel: Úřad vlády České republiky, Odbor pro sociální začleňování v romských lokalitách (Agentura).

DETAIL



MAKAI atelier, s.r.o.
nám. Míru 10,
Plzeň 301 00



IČO: 05693888
DIČ: CZ05693888



info@makai-atelier.cz
ida.kaiserova@makai-atelier.cz
petr.matousek@makai-atelier.cz

2019

Případové studie sociálních problémů pro komunitní plánování.

Zadavatel: Centrum pro komunitní práci Západní Čechy.

Centrem pro komunitní práci byly zadány případové studie (v celkovém počtu 4), které byly realizovány jako součást procesu komunitního plánování sociálních služeb v Plzeňském kraji. Cílem byla podrobnější analýza sociální problematiky specifických skupin klientů sociálních služeb. Konkrétně se jednalo o problematiku:
1. nesoběstačných seniorů žijících v malých obcích mimo systém sociálních služeb;
2 sociálních potřeb aktivních seniorů v malých obcích;
3. neorganizované mládeže a možností založení nízkoprahového klubu v malé obci
a 4. drogové problematiky v malé obci a způsobů jejího řešení.

Případové studie byly zpracovány v nejrůznějších částech Plzeňského kraje (na Rokycansku a Horšovskotýnsku). Kromě textů byly výsledky vždy prezentovány zúčastněným aktérům a také jako součást komunitního plánování.

zobrazit vice

Případová studie Drogy

Úvod

Zadání tohoto malého sociologického šetření vzniklo v rámci 3. etapy komunitního plánování sociálních služeb v ORP Rokycany, které realizuje CpKP západní Čechy.

Podnět na ošetření tématu Drogy ve Zbiroze vzešel z úvodního mapování stávající sociální situace v regionu, dále byl projednán v pracovních skupinách a řídící skupině. Pracovníci sociálního odboru v Rokycanech se v minulých letech zabývali několika případy zbirožských dětí a dospívajících, kteří měli problém s návykovými látkami. Jednou z charakteristik těchto případů bylo neuspokojivé rodinné zázemí a nedostatečně “naplněný” volný čas, který díky snadné dostupnosti vyplnily drogy.

Ve městě Zbiroh nefungovala žádná speciálně zaměřená sociální služba, nejblíže Zbirohu byly služby v Rokycanech či v Plzni (viz Výroční zpráva Plzeňského kraje o prevenci Výroční zpráva o realizaci protidrogové politiky Plzeňského kraje za rok 2017).

Záměrem šetření tak bylo popsat situaci ve Zbirohu a poukázat na význam preventivních aktivit v oblasti závislostí dětí a mládeže.

(..)

Metodologie

Proces komunitního plánování sociálních služeb lze vnímat jako specifický organizační nástroj výkonu veřejné politiky (které můžeme rozumět jako aktivity vlády či jiných veřejných aktérů, které mají nějak ovlivňovat život společnosti). Stejně tak do kontextu veřejných politik zařazujeme i teoretická či metodologická východiska našeho šetření. Jeho zadáním bylo ošetřit téma drog v městě Zbiroh.

Témata – problémy, která stojí v zadání našeho šetření, vnímáme jako problémy veřejných politik, které můžeme stručně definovat jako určitou mezeru mezi stávající a normativně žádoucí situací, která má být překonána činností státu (Hischmöller, Hoppe, 2011 In: M. Nekola, H. Geissler, & M. Mouralová (Eds.), Současné metodologické otázky veřejné politiky (pp. 12–63). Praha: Karolinum).

Přínosem sociálně vědního výzkumu by v takovém případě měla být produkce uceleného vědění o těchto problémech, jejich kontextu a možném legálně i racionálním způsobu jejich řešení.

Život každé potenciálně zkoumané komunity je nesmírně pestrý a mnohovrstevnatý. Pro naši nepříliš rozsáhlou studii však bylo třeba celkovou situaci ve městě Zbiroh nějak přesněji uchopit a pojmenovat, na které součásti zdejšího života se chceme zaměřit a proč. Východiskem se nám stala tzv. analýza rámců, která nám umožnila “zaměřit pozornost tím, že spojuje a zvýrazňuje, co je relevantní a co je irelevantní – co je uvnitř rámce a co zůstává vně.” (Snow, Vliegenhart a Corrigall-Brown 2007: 387 In: M. Nekola, H. Geissler, & M. Mouralová (Eds.), Současné metodologické otázky veřejné politiky (pp. 12–63). Praha: Karolinum).

Podobně Rein a Schön (1996) rámec považují za „silný a generický narativ, který je vodítkem pro analýzu i opatření v praxi. Takovýto narativ obsahuje zároveň diagnostický i deskriptivní příběh, který nám v dané tematické oblasti říká, co je třeba napravit a jak by to mělo být napraveno“ (M. Nekola, H. Geissler, & M. Mouralová (Eds.), Současné metodologické otázky veřejné politiky (pp. 12-63). Praha: Karolinum).

Úroveň analýzy, na které se snažíme k problému drog ve Zbiroze přiblížit, je rovinou vztahů mezi institucemi, jednotlivci a jejich vztahem k danému tématu. Je to zhruba takové zaměření, které odpovídá focusu pracovních skupin komunitního plánování sociálních služeb na úrovni ORP.

Základní analytická úvaha se tak odvíjí od otázky:

Jaké jsou v místě instituce, které mají v popisu práce zabývat se drogami?
Jakým způsobem tuto svou (nominálně) definovanou roli zvládají?
Jaká je jejich schopnost v řešení problematiky spolupracovat? Případně, co brání tomu, aby jejich spolupráce byla uspokojivá, napomáhala k efektivnějšímu řešení?
S postupujícími rozhovory jsme otázky specifikovali a přizpůsobovali dosud získaným informacím.

(..)

Závěr

Dle zjištění, která jsme mohli učinit během šetření nazvaného Drogy ve Zbiroze, se v tomto městě patrně nejedná o žádný mimořádný výskyt užívání návykových látek.

Potřeba takové šetření v rámci KPSS zadat, však vypovídá o tom, že téma je “živé” a možná i potenciálně “rizikové” a odkazuje spíše na nekomunikaci místních organizací a jejich problematickou odbornost v oblasti sociální práce a preventivní činnosti.

Z našich zjištění lze shrnout a doporučit následující:

Shrnutí

Užívání návykových drog ve Zbiroze či jeho okolí se nijak nevymyká situaci běžné v jiných obcích na Rokycansku. Drogy se nevyskytují na veřejnosti, ve škole, není zde zvýšená kriminální činnost s nimi spojená. O drogách lze mluvit v jednotlivých případech.

Systém místních institucí rozhodně není připraven na společnou práci při prevenci a pomoci zvládání problémů spojených s užíváním návykových látek.

Na obci nefunguje sociální pracovník kvalifikovaný dle zákona o sociálních službách.

Ve škole je prevence omezena do hodin rodinné výchovy a dalších aktivit. Není však provázána s dalšími aktéry ve škole a městě. Není zpracována/podporována koncepce jejího rozvoje a s tím spojeného udržitelného financování.

V zajišťování preventivních programů se velmi často spoléhá na aktivity Policie ČR, které svou jednorázovostí a přítomností represivních prvků nemusí vždy splňovat předpoklady vhodné efektivní prevence. Neúčinnou prevenci velmi srozumitelným způsobem definuje Národní ústav vzdělávání, oddělení prevence:

a) zastrašování a triviální přístup: „prostě řekni ne“, citové apely, pouhé předávání informací, samostatně realizované jednorázové akce, potlačování diskuse, stigmatizování a znevažování osobních postojů žáka/studenta, přednášky, pouhé sledování filmu, besedy s bývalými uživateli (ex-usery) na základních školách, nezapojení žáků/studentů do aktivit a nerespektování jejich názorů, politiku nulové tolerance na škole a testování žáků jako náhražku za kontinuální primární prevenci.

b) hromadné kulturní či sportovní aktivity nebo návštěva historických a kulturních památek s pasivní účastí auditoria by měly být pouze doplňkem, na který by měla vždy navazovat diskuse v malých skupinkách.

Doporučení

Zajistit výkon sociální práce v souladu se zákonem o sociálních službách na obci, který se může stát koordinátorem preventivní práce v obci a škole, a nastaví účinnou komunikaci s pracovními skupinami KPSS a Odborem sociálním a zdravotním MěÚ Rokycany.

Vytvořit koncepci odborných sociálních služeb, které budou akreditovány a spolufinancovány dle platných pravidel zákona o sociálních službách.

Vytvořit koncepci rozvoje a udržitelného financování školních preventivních aktivit

Nastavit jasná pravidla pro to, kdo je zadavatelem preventivních programů ve škole – zda obec, ředitel, preventista nebo kdo jiný? Toto otevřeně komunikovat s rodiči žáků.

Předcházet otevřeně nastavenou komunikací vzniků mýtů v oblasti drog a dalších sociálně problémových jevů, mimo jiné i účastí odborníků na místních odborných setkáních (např. komunitní plánování).

Případová studie Mládež

Úvod

Zadání tohoto malého sociologického šetření vzniklo v rámci 3. etapy komunitního plánování sociálních služeb v ORP Rokycany, které realizuje CpKP západní Čechy.

Podnět na ošetření tématu Neorganizovaná mládež na Radnicku vzešel z úvodního mapování stávající sociální situace v regionu, dále byl projednán v pracovních skupinách a řídící skupině. Sociální pracovnice města Radnice se při výkonu sociální práce ve městě setkává s mládeží, která neorganizovaně tráví volný čas na různých místech města. V gesci má i práci s problémovými mladými lidmi, kteří užívají návykové látky, a bojí se tak propojení obou skupin mladých lidí – uživatelů a mladých lidí trávících volný čas v různých zákoutích města. Ve městě Radnice nefunguje kromě městské sociální pracovnice žádná speciálně zaměřená sociální služba pro mladé lidi. Nejblíže Radnic jsou služby v Rokycanech či v Plzni.

Záměrem šetření tak bylo popsat situaci v Radnicích s ohledem na možnosti zřízení nízkoprahového klubu pro mládež.

Metodologie

Základní analytická úvaha se tak odvíjí od otázky:

Jaké jsou v místě instituce, které mají v popisu práce zabývat se neorganizovanou mládeží?Jakým způsobem tuto svou (nominálně) definovanou roli zvládají?Jaká je jejich schopnost v řešení problematiky spolupracovat? Případně, co brání tomu, aby jejich spolupráce byla uspokojivá, napomáhala k efektivnějšímu řešení?S postupujícími rozhovory jsme otázky specifikovali a přizpůsobovali dosud získaným informacím.

Takto byly nastaveny také otázky kladené během polostrukturovaných rozhovorů, které se staly základní výzkumnou metodou našeho postupu. Sběr dat probíhal v měsících únor až červen 2019.

Sociální práce a koncepce sociálních služeb se zřetelem na zavedení, provoz a evaluaci nízkoprahového klubu pro děti a mládež

Tuto kapitolu jsme zařadili nad rámec uvedeného šetření o mládeži, protože události ve městě a diskuze o zavedení sociální služby nás v mnohém předběhly. Proto jsme se rozhodli věnovat pozornost i tomuto procesu zavádění nízkoprahového klubu, protože vnímáme, že s sebou přinesl obecnější otázky a problémy charakteristické pro zavádění sociálních služeb do „dvojkových” obcí. Celý proces jsme rozčlenili do šesti etap:

A) Depistáž terénu

Depistáž terénu znamená šetření cílové skupiny, zda se v daném místě vyskytuje, splňuje definici pro cílovou skupinu příslušné sociální služby. Sociální pracovnice hovořila o několika zdrojích, na jejichž základě považuje za nutné NZDM ve městě otevřít. Jedním ze zdrojů informací je její vlastní práce s problematickými rodinami. Druhým zdrojem jsou informace přinesené dětmi ze školního prostředí, se kterými pracuje. Třetím typem je pozorování místa. Pokud vezmeme vážně definici neorganizované mládeže a údaje školy o tom, že sportovní kroužky, které tvoří páteř nabídky školy pro volnočas, navštěvuje třetina dětí, potom je potenciál využití nízkoprahového opravdu velký. Chybí ale depistáž terénu ze strany neziskové organizace, která má v úmyslu zde působit.

Základní otázkou depistáže je, kdo ji má provést tak, aby byla uvěřitelná, nezávislá a nosná pro všechny zúčastněné – školu, sociální odbor, neziskovou organizaci. Depistáž nelze provést bez vzájemného dialogu všech organizací.

B) Odborná podpora

Depistáž tedy podporuje vznik nízkoprahového zařízení pro děti a mládež ve městě. Město má svá specifika – spádová škola, doprava, malé město. Ne všechny neziskové organizace pracují a umí pracovat v takovém prostředí. Ne všechny organizace se chtějí rozšiřovat, protože pracují na hraně svých kapacit a finančních možností. Sociální pracovnice sama síťuje, oslovuje a hodnotí neziskové organizace tak, aby byly pro místo a cílovou skupinu přínosem. Tato činnost předpokládá velkou odbornou znalost, schopnost orientace ve spektru sociálních služeb. Sociální pracovnice naváže spolupráci s Diakonií, která má zkušenost a rozšíření služeb do města se nebrání. Škola dosud informována nebyla a neproběhlo žádné setkání mezi školou, sociální pracovnicí a neziskovou organizací.

C) Podmínky působení neziskové organizace

Vyjednávání podmínek působení neziskové organizace ve městě má různá témata. Jak vyplynulo z rozhovoru se sociální pracovnicí nízkoprahového centra, klíčovou podmínkou je mít připraven vstup do lokality tak, aby pracovníci nízkoprahového centra nemuseli bojovat o spolupráci se školou, s úřadem nebo s veřejností. To je samozřejmě ideální příklad, ale je velmi důležité uvědomit si, že zavedení nízkoprahové sociální služby může být v tak malém městě vnímáno jako nechtěné, zbytečné či dokonce ohrožující a v tomto případě se prostor sociální služby stává stigmatizovaným prostorem, do kterého se děti mohou bát chodit. Navíc pro kvalitní poskytování sociálních služeb je nezbytné sdílení informací a spolupráce organizací na místní úrovni, tedy znovu zejména mezi sociálním pracovníkem, školou. Další klíčovou podmínkou pro zavedení sociální služby do města je její financování a udržitelnost.

D) Podmínky zavedení sociální služby do města

Zde se dostáváme do velmi důležité otázky, kdo je hlavním vyjednavačem této podpory na místní úrovni. Rozlišujeme různé charaktery této podpory, které by měly být dojednány a zohledněny v procesu zavádění sociální služby na místní úrovni.

1) politická podpora

Střednědobý plán rozvoje sociálních služeb v Plzeňském kraji

Podporován bude vznik nových služeb nebo rozšíření stávajících kapacit na území obcí s rozšířenou působností Blovice, Horšovský Týn, Rokycany, Sušice a Tachov.(http://www.plzensky-kraj.cz/cs/kategorie/planovani-socialnich-sluzeb). Tohle je jediný konceptuální dokument, o který se mohou političtí aktéři opřít. Už ale není uvedeno, jaké formy podpory se obci dostane, kdo bude hlavním vyjednávajícím apod. – je to pouze všeobecná deklarace. V obci ale na místní úrovni je třeba politicky přesvědčit zastupitelstvo obce, které je složeno z mnoha zájmových skupin, velmi často nemajících žádné politické aparáty na úrovni celostátních stran.

2) finanční podpora

Finanční podpora je rozložena mezi obec, kraj a ministerstvo. Problém je, že není explicitně vyjádřen adekvátní poměr, jakým se zmíněné subjekty mají na provozu sociální služby podílet. Je nutné zmínit i složitý způsob, jakým se sociální služba probojovává do základní sítě sociálních služeb. V tomto konkrétním případě sociální pracovnice a tajemnice obce v rozhovorech uváděly vyjednanou podporu obce 10 000 Kč. Tato částka přesně zobrazuje nesnadnost získání politické podpory a zároveň adekvátní finanční podpory. Sociální organizace ve své rozvaze pracovaly s částkou vyšší. Do tohoto ekonomického vyjednávání zasáhla i redukce rozpočtu MPSV.

3) provozní podpora – spolupráce dotčených organizací

Ze strany neziskové organizace jasně zazněly podmínky, za kterých je schopna poskytnout adekvátní sociální službu v lokalitě. Zároveň ale zaznělo i to, že dosud neproběhla žádná schůzka mezi dotčenými organizacemi – školou, sociální pracovnicí a neziskovou organizací, na které by se domluvily hranice spolupráce, kompetence a rozsah.

E) Evaluace provozu nízkoprahového klubu

Pokud bychom v procesu došli do bodu provozování sociální služby na místní úrovni, je základní otázkou, jakým způsobem nastavit evaluaci této služby nejen ve smyslu odborného poskytování sociální služby, ale i ve smyslu sociálního dopadu této služby na cílovou skupinu, dotčené organizace a chod města. Pokud o projektu rozhodují politici na místní úrovni, měli by dostat adekvátní informace o smyslu a efektu podporované sociální služby.

Závěr

To je samozřejmě ideální plán na zřízení nízkoprahového klubu tak, jak jej zmiňovali v rozhovorech jednotliví aktéři tohoto procesu. V současné době je proces v mrtvém bodě bez ekonomického zajištění provozu a dohodnuté spolupráce dotčených subjektů. Považujeme za hlavní otázku, kdo má být odpovědným garantem procesu zavedení sociální služby do lokality na místní úrovni a jakým způsobem lze zprostředkovat dialog mezi výše uvedenými subjekty. V celém procesu se odborná znalost prolíná s ekonomickými možnostmi a politickou garancí výkonu sociální služby na místní úrovni.

Případová studie Senioři

Úvod

Podnět na ošetření tématu Volnočasové aktivity soběstačných seniorů na Rokycansku vzešel z úvodního mapování stávající sociální situace v regionu v rámci komunitního plánování sociálních služeb, dále byl projednán v pracovních skupinách a řídící skupině. Na základě setkání se zadavatelem – Centrem pro komunitní práci západní Čechy jsme zakázku upravili do dvou výzkumných otázek:

Jaká nabídka volnočasových aktivit existuje na území ORP Rokycany?
Jakým způsobem lze tuto nabídku zkvalitňovat?

Senioři jsou jednou z ohrožených skupin v přístupu k účasti na životě společnosti, a to z důvodu kombinace různých negativních bariér, zejména horšího zdravotního stavu, nižších příjmů, nižší úrovně vzdělání, nedostatečné dopravní dostupnosti, ztíženému přístupu ke službám, výskytu věkové diskriminace a přetrvávajících společenských stereotypů ve stáří.

Snaha zmírňovat toto ohrožení by měla být programovou součástí působení řady veřejných aktérů – samospráv, státu, krajských úřadů, neziskových organizací, vzdělávacích organizací a dalších. ...“zásadní je minimalizovat přetrvávající negativní postoje společnosti ke stárnutí. Stárnutí populace je většinou prezentováno pouze v kontextu zvyšujících se nákladů na zdravotní a sociální péči a rostoucích nároků na důchodový systém. Přínos seniorů není dostatečně zdůrazňován...”

Zvyšující se střední délka života, stejně jako dostupnost kvalitní zdravotní péče a zvyšující se životní úroveň přispěly k tomu, že také v České republice vstupují do penzijního věku generace, které jsou relativně zdravé, vzdělané a sociálně zabezpečené. V důchodu stráví každý z nich průměrně 20 let života. Relevantní součástí této životní etapy se tak stává otázka volného času a jeho vhodného naplnění.

Závěr

Seniorské organizace

Organizace seniorů jsou zřizovány na Rokycansku poměrně běžně, působí zhruba v každé obci nad 600 obyvatel (např. Ejpovice). Z našich šetření vyplývá, že často navazují na společenské organizace existující již před rokem 1989. Jsou zřizovány svými obcemi, nebo mají formu občanských sdružení/zapsaných spolků. Některé z místních seniorských organizací navazují na organizace odborářské a sdružují lidi, kteří byli dříve příslušníky nějakého profesního stavu (policisté, vojáci, pracovníci železáren či lesů).

V květnu roku 2019 vznikla také Rada seniorů města Rokycany, zastřešující 8 různých rokycanských organizací seniorů. Patrně nemá žádné větší ambice ovlivňovat dění v regionu a stejně tak jako u ostatních seniorských organizacích lze o ní říci, že působí především místně.

Senioři bývají členy dalších zájmových společenských organizací, jako jsou včelaři, zahrádkáři, hasiči, myslivci, sportovci či ochotníci.

V menších obcích (pod 500 obyvatel) je běžné, že se o “vyžití” seniorů stará obecní úřad. Například poskytováním prostor pro scházení, cvičení, nebo podporou kulturních a sportovních aktivit, pořádáním zájezdů apod. Nefungují zde klasické seniorské organizace, ale je možné vnímat zde péči o “aktivizaci” seniorů.

Dále je třeba v této souvislosti uvést, že během skupinových rozhovorů bylo opakovaně konstatováno, že pro řadu lidí v tzv. postproduktivním věku je typické, že nemají zájem o organizovanou činnost. Svou penzi vnímají jako legitimní příležitost žít zcela v soukromí bez větších a závaznějších vazeb na lidi mimo rodinu a nejbližší okolí (sousedy).

Struktura činnosti

Struktura činnosti seniorských klubů bývá velmi podobná. Členové klubů se schází (většinou pravidelně, jednou týdně) u kávy, čaje, harmoniky apod. Náplní těchto setkání je běžná lidská konverzace, využití možnosti být pospolu.

Několikrát do roka (i častěji) jsou na setkání pozváni hosté, kteří zde mají přednášku nebo diskusi na různá témata (zdraví, jídlo, cestování..).

Další možnou činností, které se členové/členky klubů zabývají, jsou rukodělné práce, prodejní výstavy výrobků. Společenské akce s hudbou a tancem či oslavy svátků v roce.

Senioři vyráží také ven – ve svých obcích a jejich okolí na společné vycházky, sportovní turnaje apod. Některé kluby organizují tematické zájezdy na zajímavá místa v ČR i v zahraničí.

Sebeorganizace, dobrovolnictví

Základní dojem, který jsme získali ze setkání se seniory, byla jejich vysoká schopnost sebeorganizace. Kluby fungovaly díky ochotě a spolupráci svých členů, jejich činnost byla pravidelná, rozmanitá a přesto otevřená dalším výzvám. Na otázku, zda mají nějaká nesplněná přání stran dění v klubu, se nám dostalo odpovědi, že ne, že pokud si něco přejí udělat, tak si to zorganizují a splní (například návštěvu Borské věznice).

Věková struktura seniorů a její vliv na činnost klubů

V diskusi v Radnicích se objevil problém zapojení tzv. mladších seniorů do 75 let. Jejich “volný čas” spolkne rodina a zahrádka a nemají tak čas účastnit se aktivit klubu. Organizaci tak schází “nová krev”, která je nositelkou nových nápadů i energie na jejich realizaci.

V Hrádku bylo naopak zdůrazněno, že specifickou skupinou mezi členy klubů (v Hrádku mají 2!), jsou lidé nad 80 let. Činnosti klubu se stále aktivně účastní, ale mají své vlastní potřeby (kratší trasy zájezdů, nízkopodlažní autobus).

Vzdělávání

“Systematické”, rozuměj dlouhodoběji koncipované vzdělávání pro seniory v námi zkoumaném území funguje také. Jeho nositelem však nebývají seniorské kluby, ale spíše obecní úřady, které spoluorganizují kurzy nabízené například Plzeňským krajem (projekt Bezpečí pro seniory, Informovaný senior).

Od akademického školního roku 2015/16 probíhá v prostorách Muzea města Zbiroh Univerzita třetího věku organizovaná ve spolupráci se ZČU. Studijním oborem je Regionální historie města Zbiroh a okolí.

V Rokycanech proběhl druhý akademický rok Univerzity třetího věku (U3V) pořádané stejně tak Západočeskou univerzitou v Plzni ve spolupráci s MěÚ v Rokycanech v oboru Regionální historie Rokycan a okolí ...

Propracovanou nabídku vzdělávacích a komunitních aktivit seniorů poskytuje Městská knihovna v Rokycanech, kterou rada města pověřila organizováním společenských a vzdělávacích aktivit pro seniory. V rámci programu “Knihovna seniorům” nabízí pravidelné pondělní přednášky. Spolupořádá také další vzdělávací akce jako např. počítačové kurzy, kurzy trénování paměti apod.

2018

Louka za školou – revitalizace veřejného prostranství v panelovém sídlišti

Zadavatel: Městský obvod Plzeň 1 a Pěstuj prostor.

Na tomto projektu jsme spolupracovali s vedením prvního plzeňského obvodu a spolkem Pěstuj prostor. Jeho předmětem byla sociologická analýza prostoru jednoho z plzeňských sídlištních vnitrobloků a příprava a realizace participativního setkání s jeho obyvateli. Cílem těchto aktivit bylo posoudit architektonické a sociální možnosti řešeného území vnitrobloku z hlediska jeho následného rozvoje, zapojit do příprav projektu veřejnost, zjistit její zkušenost s užíváním území a její preference a podněty k budoucímu rozvoji území. Zadání vyplynulo z politiky Městského obvodu Plzeň 1, který se chce věnovat zlepšení vzhledu a užitných vlastností plochy ve vnitrobloku Hodonínská / Sedlecká / Brněnská, který se nachází na sídlišti Vinice.

Ze sociologického průzkumu vyplynulo, že území vnitrobloku lze rozdělit na tři vzájemně odlišně fungující části (tj. oblasti s odlišným sociálním charakterem a návazně i navrhovaným řešením). Za prvé na území „louky“ – nezastavěné zatravněné plochy o velikosti cca 11 tis. m². Za druhé na území „promenády“ nacházející se podél panelového domu v Hodonínské ulici, který navazuje na dětské hřiště a následně na zelenou plochu. Třetím tématem pak jsou „partery“ v tomto území a jejich využití, které s sebou v podobě večerek přináší různá sociální tření.

zobrazit vice

2018

Analýza on-line jednání uživatelů internetové poradny streetwork online (dále jen SWOL) s ohledem na sociálně problematické jevy.

Zadavatel: Česká asociace streetworku.

Zadáním tohoto šetření bylo analyzovat a navrhnout další strategii rozvoje on-line poradny pro děti a mládež, kterou na internetu zřizuje Česká asociace streetworku (dále ČAS). Poradna fungovala jako součást virtuálního “nízkoprahového klubu” jdidoklubu.cz – webového portálu s nabídkou nejrůznějších aktivit pro náctileté – virtuální návštěvníky klubu. Cílem virtuálního nízkoprahového klubu určeného pro děti, které se z nejrůznějších důvodů do těch “kamenných” nízkoprahů nedostanou. V průběhu šetření bylo nutné popsat specifika internetové komunikace mládeže, specifika on-line poradenství, jejich rizika, ale také přednosti pro zúčastněné. Dále jsme analyzovali systém institucí, které obklopují teenagery a jejich život na síti. Zajímalo nás, nakolik se oba “světy” propojují ve prospěch dětí/ potenciálních klientů on-linové poradny. Součástí výzkumné zprávy bylo také několik doporučení pro další rozvoj zkoumané služby.

zobrazit vice

ÚVOD

„Záměrem výzkumu, jehož závěrečnou zprávu zde předkládáme, bylo analyzovat on-line jednání uživatelů internetové poradny streetwork online (dále jen SWOL) s ohledem na sociálně problematické jevy”.

Tato poradna má ve virtuálním prostoru poskytovat služby obdobné těm, které dětem a mládeži poskytují nízkoprahové kluby, odborně též Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež (NZDM ).

Základní oblasti, na které se naše výzkumné aktivity s počátkem projektu zaměřily, byly dvě. První oblast jsme si pojmenovali jako sociální kontext ineternetového jednání dětí. Druhou oblastí byla analýza chatů, respektive jejich přepisů a také evaluace této internetové služby.

Sociální kontext internetového jednání dětí

Sociologická perspektiva našeho výzkumu pokládá za samozřejmé, že samotné jednání dětí a mládeže v prostředí internetového poradenství významně souvisí s řadou dalších okolností.

Užití on-line sociálních sítí je v každodennosti situovanou aktivitou, která má svou psychologickou a mikrosociání dimenzi, bez jejíhož pochopení nejsme s to uspokojivě obecnější projevy „fejsbukového” světa patřičně zachytit. (Macek 2012:145)

Psychologické aspekty, které jsme v našem textu uvedli, jsou zasazeny do perspektivy vývojové psychologie. Zařazují jednání na sociálních sítích mezi jiné projevy adolescentního chování. Mikrosociální dimenzí jsou v našem šetření myšleny běžné sociální struktury v životech dětí, jako je rodina, škola, vrstevníci a nejrůznější služby. Jejich nastavení, připravenost na téma on-line reality a zážitků v ní prožitých, umožňuje lépe porozumět samotnému jednání dětí.

Některé fenomény, které mají na internetové jednání dětí vliv, jsou pro výzkumníky dostupné obtížně, některé snadněji. Snažili jsme se proto získat informace o jednání dětí a fungování jejich prostředí také z rozhovorů s příslušníky nejrůznějších profesních stavů, které se dětským prostředím zabývají. Byli to především pracovníci nízkoprahových služeb, on-linových služeb pro děti, policejní preventista, pracovníci odborů školství a sociálních věcí a také rodiče. Vedle rozhovorů jsme využívali informací z odborné literatury a médií. Četnost, s jakou se téma děti a internet v médiích vyskytuje, dokazuje, jak obsáhlý a také populární tento fenomén je.

Internet je poměrně novou technologií a většina dospělých si uvědomuje, že reálné důsledky našeho dnešního masového používání internetu a sociálních sítí bude možné posoudit až v budoucnosti. Z toho důvodu je častou reakcí dospělých na pobyt dítěte na internetu obava. Ztělesněním těchto obav je “bezpečnostní diskurs”, tedy způsob jak většina institucí komunikuje s dětmi o internetu. Škola v této oblasti často redukuje svou vzdělávací a výchovnou roli na zprostředkování prevence. Do školy zve experty na prevenci – z neziskových organizací či od policie, kteří mají dětem vše potřebné vysvětlit. Zásadní zodpovědnost za bezpečí dětí náš právní řád pak přisuzuje rodičům. Rodiče jsou skeptičtí k tomu, jak mohou zajistit bezpečí svých dětí ve světě, kterému možná rozumějí méně než děti.

Snažili jsme se proto postihnout, v čem spočívají hlavní principy bezpečnostního diskursu a kdo a proč se jej snaží přesáhnout. Na jedné straně je zde často citovaný francouzský zákaz používání mobilů ve veřejných školách, na druhé straně je zde silný tlak všech produkčních lobby na zrychlenou digitalizaci výroby a služeb a tomu přizpůsobené vzdělávání dětí. Tento zjevný rozpor charakterizuje neusazenost vztahu české společnosti k dětem a internetu.

Kapitola o sociálním kontextu jednání dětí na internetu posloužila jako úvod podávající přehled o širším sociálním pozadí samotné poradny a chatování. Těm byla věnována empirická část, zabývající se analýzou služeb on-linové poradny a chatů, které se v ní během roku 2018 uskutečnily.

(..)

METODOLOGIE

Výzkum věnovaný on-line jednání uživatelů internetové poradny streetwork on-line, byl realizován jako výzkum aplikovaný. Zatímco cílem výzkumu základního je rozšiřovat lidské poznání v určité oblasti, toto poznání zobecňovat a tím postupně přispívat k budování teorie, aplikovaný výzkum usiluje o zvýšení našeho porozumění předem zvolenému konkrétnímu problému. Rozsah nabytých poznatků je tak relativně úzký, zaměřený na zpravidla konkrétně vymezený problém a jeho řešení. (Bickman a Rog, 1997: ix–x) dle Soukup:2015:44).

Předpokládanými výsledky takového výzkumu budou doporučení toho, zda a jak danou oblast – poradenskou službu – dále provozovat, jak je možné evaluovat její fungování, zda naplňuje svůj cíl a zda (případně jak) je možné ji dále rozvíjet.

Metody a metodologie

Při aplikovaném výzkumu se zpravidla uplatňují standardní a prověřené nástroje sběru dat (rozuměj výzkumné metody) a vybrané teoretické koncepce. Při vytváření metodologie se ovšem postupuje instrumentálně, aplikovaný výzkum se vyznačuje teoretickým a metodologickým oportunismem. Snahou zde totiž není budovat teorie, nýbrž získat prakticky uplatnitelné poznatky. (srov. Bickman a Rog, 1997) (Soukup, 2015: 44)

Základem námi užité metodologie v případě tohoto výzkumu byla kvalitativně orientovaná sociologie, vycházející z přístupu tzv. grounded theory. Grounded theory předpokládá, že do terénu vstupuje výzkumník naprosto otevřen. V tomto případě není na počátku schopen říci, jak bude vypadat zkoumané jednání. Případně, jak budou lidé, s nimiž naváže kontakt, o svém jednání mluvit. S postupujícím poznáním kontextu a jednání, může výzkumník začít stavět od základů – proto grounded theory – svou teorii/typologii/definici toho, čemu rozumí jako projevům zkoumaného jednání.

Kvalitativní sociologické metody jsou orientované na interpretaci zkoumaných fenoménů z pohledu jednotlivců, malých skupin. Neopírá se o statistické předpoklady chování populací (tedy, že získám-li odpověď na stejnou otázku od dostatečně velkého – reprezentativního – vzorku lidí, mohu takovou odpověď zobecnit na celou společnost). Předpokládá oproti tomu, že zvolený fenomén je třeba zkoumat do hloubky, v kontextu jeho souvislostí, tak jak se vyskytují v žitém světě lidí. Oproti reprezentativitě vzorku nabízí tzv. reprezentativitu problému – jeho hlubinnou, ideálně vyčerpávající analýzu.

Polostrukturované rozhovory

Základní metodou, kterou jsme v tomto výzkumném šetření používali, byly polostrukturované rozhovory. Tyto rozhovory byly vedeny individuálně. Jejich podstatou je rozhovor s otevřenými otázkami, které jsou zčásti předem připravené, zčásti vznikají jako reakce na předchozí odpovědi a témata, která byla v rozhovoru otevřena. Výzkumník má během polostrukturovaného rozhovoru jakýsi základní plán možných souvislostí zkoumaného tématu. Snaží se postupně dostat ke všem těmto souvislostem. Může se stát, že obsah rozhovoru nastolí jiná, dosud nepojmenovaná témata. Zde záleží na výzkumné citlivosti sociologa, zda se bude snažit tato nová témata více prozkoumat, či nikoli. Rozhovory jsou zaznamenávány na diktafon, jejich přepisy pak slouží jako podklady pro další analýzu.

Rozhovorů jsme uskutečnili 26, byly to rozhovory: s pracovníky on-linové poradny (6), s vedoucím prevence Policie ČR, s preventistou z NNO, s pracovníky školského a sociálního odboru městské části v Praze (3), s pracovníky několika kamenných nízkoprahů (3), s rodiči (10) a s vedoucími jiných on-linových služeb (2).

Pozorování

Pozorování je standardním postupem sociologie, umožňuje sledovat neverbální projevy nějakého jednání, jeho kontext, včetně fyzického prostoru, ve kterém se odehrává atd.

Předmětem našeho pozorování byly všechny instituce, ve kterých se odehrávaly rozhovory a debaty. Specifickým prostorem, jehož pozorování a analýze jsme se věnovali, byl nízkoprahový klub. Uspořádání kamenného nízkoprahu se stalo předlohou pro vytvoření virtuálního nízkoprahu, ve kterém fungovala také chatovací služba. Zajímalo nás proto, nakolik se podařilo tuto analogii fyzického prostoru ve virtuálním světě vystavět. Případem výzkumného pozorování byla také účast jednoho člena výzkumného týmu na představení skupiny “světově známých” youtuberů z USA.

Rešerše

Výzkum jsme opírali o studium odborné literatury. S ohledem na to, že jednání v on-line světech je stále považováno za nový neprozkoumaný fenomén, byly nejčastějším zdrojem odborných informací absolventské – diplomové a dizertační práce.

Soustavným výzkumem on-linového jednání dětí a mládeže se v ČR zabývá několik univerzitních pracovišť např. Centrum prevence rizikové virtuální komunikace při Pedagogické fakultě Univerzity Palackého (http://www.prvok.upol.cz/index.php/cz/vyzkumcz), nebo Institut výzkumu dětí, mládeže a rodiny na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity (https://www.muni.cz/vyzkum/projekty/39166).

V průběhu celého roku jsme sledovali mediální produkci zaměřenou na téma děti a jejich vztah k on-line technologiím. Některé z těchto textů jsme využili v kapitole věnované sociálnímu kontextu on-linového jednání dětí.

Kvalitativní analýza chatů

Analýza chatů probíhala v programu ATLAS, který umožňuje zpracování většího objemu dat za pomoci kvalitativních technik. V analýze jsme vycházeli z principů obsahové analýzy, která se zaměřuje na pojmenovávání jednotlivých témat a jejich vzájemných souvislostí.

(..)

ZÁVĚREČNÁ DOPORUČENÍ

Závěrem našeho šetření jsou následující doporučení, směřovaná především k evaluaci a inovaci chatovací poradenské služby.

POKEC vs. POMOC

Dynamika nízkoprahových služeb je založena na dvojím vzájemně propojeném režimu nezávazného často skupinového “pokecu” a více závazné, zaměřené a individualizované „pomoci” (více viz kapitola). Na této představě byla také založena idea vybudování analogicky rozděleného virtuálního nízkoprahu Jdi do klubu. Na webových stránkách klubu se nachází knihovna, hry, soutěže apod. Zde je místo pro pokec. Z hlavní místnosti je možné vstoupit do místnosti menší určené k intimnímu rozhovoru mezi chatařem a klientem o jeho osobních tématech či problémech. Toto je místo pro pomoc.

Dle našich zjištění však místo pro pokec nefunguje jako místo nějaké sociální aktivity, protože zde nedochází téměř k žádným interakcím mezi dětmi/klienty navzájem. Přes množství zaregistrovaných uživatelů je třeba konstatovat, že pod texty neprobíhají žádné diskuse. A naopak se také ukázalo, že návštěvníci chatovací služby málokdy vědí něco o tom, co je ve virtuální klubovně, nemají s ní žádnou zkušenost a ve svých chatech nikdo z nich nezmiňuje témata textů, které jsou publikovány v rámci virtuálního nízkoprahu.

Dalo by se tedy shrnout, že chatovací služba a virtuální nízkoprah mají dvě odlišná vzájemně nepropojená publika.

Doporučujeme jednotlivé aktivity virtuálního nízkoprahu od sebe oddělit, jednoznačně zaměřit a přenést důraz na zvýšení jejich kvality.

Chatovací službu vnímáme jako jádrovou aktivitu celého projektu. Jak ukázal teoretický i empirický výzkum, její potenciál je značný, odpovídá trendům práce s mládeží a Streetwork on-line získal řadu velmi cenných zkušeností, na které je třeba navázat v další práci.

Doporučujeme proto:

Zřídit v rámci nízkoprahu chatovací místnost, kterou by využívala vrstevnická (peer-to-peer) skupina, diskutující o zvoleném tématu. Sociální pracovník zde působí v roli moderátora, který debatu usměrňuje, snaží se předcházet šíření nezákonného obsahu a nabízet další možnosti a odpovědi na kladené otázky. Včetně nabídky individuálního rozhovoru s odborným pracovníkem na chatu. Tato skupina by byla virtuálním prostředím pro pokec (a lépe také odpovídala nezávaznému skupinovému povídání v prostředí kamenných nízkoprahů). Podobné peer skupiny jsou užívány dalšími službami, píše se o nich v odborné literatuře, realizuje se s jejich pomocí internetový výzkum apod. Odpovídají také běžné internetové komunikaci, kterou děti a mládež na internetu provozují. Její zřízení by tak zcela odpovídalo současným trendům v on-line sociálních službách. Doporučujeme také zvážit, zda by nebylo vhodné zřídit skupinu pro chat dospělých – rodičů či pedagogů – a moci tak šířit osvětu v řadě témat týkajících se dospívajících.

Ponechat vlastní chat v dosavadních intencích – jako on-linovou komunikaci sociálního pracovníka a klienta, který se přihlásí. Zde je především třeba zpracovat pravidla pro situace, kdy se chat mění v krizovou intervenci a nastavit systém podpory pracovníků uvnitř týmu. Dále doporučujeme vytvořit síť prověřených (dobře fungujících) kamenných zařízení, nejlépe nízkoprahových klubů, kam je možné v případě potřeby odkazovat klienty chatu.

Zvážit, zda on-linové služby nerozšířit také o služby on-linového streetworkera, který by na sociálních sítích vyhledával zájemce o pokec v peer skupinách či individuální rozhovor se sociálním pracovníkem.

Ačkoli streetwork on-line není standardizovanou sociální službou, domníváme se, že by v rámci zvyšování kvality měla do svého fungování některé ze standardů zahrnout. Každý pracovník na chatu by měl mít jasně definovanou možnost podpory při práci s klienty, součástí týmových porad by měly být kazuistiky jednotlivých případů – chatů. Doporučujeme zahrnout také supervize a intervize.

Vedle chatů se v rámci virtuálního nízkoprahu nabízejí další aktivity. Identifikovali jsme základní tři – publikace tématicky zaměřených textů, vyhlašování soutěží a provozování kampaně “Co tě sejří”.

Z rozhovorů s pracovníky virtuálního nízkoprahu – chataři, vyplynulo, že někteří z nich se vedle práci na chatu věnují také údržbě a rozvoji celého webu. Pracují především jako redaktoři textů.

Tyto ostatní aktivity virtuálního nízkoprahu Jdi do klubu doporučujeme ošetřit takto:

Texty – neprokázalo se spojení mezi chatem a texty, pod texty neprobíhají diskuse – je tedy otázkou, zda je pro virtuální nízkoprah i nadále nosné tuto aktivitu dále provozovat jako aktivitu určenou návštěvníkům virtuálního nízkoprahu, potažmo chatovací služby. Doporučujeme zvážit, zda by texty v rámci asociace ČAS nebylo možné využívat pro vzájemnou komunikaci mezi nízkoprahy (forma webzinu?). Doporučujeme oddělit od sebe personálně, nebo co do pracovní náplně práci redaktora textů a pracovníka chatovací služby.
Soutěže – domníváme se, že jde o částečné suplování PR chatovací služby, které je v současnosti mírně „přežité”. Zájem o komunikaci přes chaty nepochybně roste a přibývat může i klientů chatovací služby streetwork on-line. Nejlépe zvyšováním její kvality.
Kampaň “Co tě sejří” považujeme za nosný “produkt”, budující odpovědnost za komunitu, spolupracující s kamennými nízkoprahy v různých částech země. Její spojitost s chaty je ale nulová. Doporučujeme ji proto oddělit od chatovací služby a provozovat pod hlavičkou ČASu i nadále, nejlépe na vlastní stránce. Třeba i v podobě malého grantového schématu, jako funguje podobný program z Plzně – Pěstuj prostor (http://pestujprostor.plzne.cz)

2017

Kulturní jednání mládeže a jeho veřejná podpora v Plzni

Zadavatel: MgA. Šárka Havlíčková, součást přípravy Programu rozvoje kultury města Plzně na období 2020–2030.

Zadáním této studie bylo popsat nejčastější podobu trávení volného času různými skupinami středoškolských studentů. Studie byla uskutečněna jako součást příprav strategického dokumentu rozvoje kultury ve městě Plzeň na roky 2020–30.

Základní metodou byly řízené diskuse s třídními kolektivy na několika plzeňských středních školách. Ukázalo se, že se trávení volného času z velké míry odehrává on-line a schopnost trávit čas mimo sociální sítě vlastním aktivním způsobem je sociálně podmíněna.

zobrazit vice

2017

Analýza veřejného prostoru v městech Most (park střed) a Ostrava–Poruba (Zámecký park).

Zadavatel: Nadace Proměny Karla Komárka.

Základním cílem projektu bylo analyzovat souvislosti veřejných prostor v obou lokalitách, jejich správu, využití, paměť a potenciál místa, sociální problémy. Následným krokem projektu bylo tyto prostory porovnat. Základními metodami byly analýza koncepčních materiálů místních municipalit, rozhovory s odborníky, politiky, veřejností a zúčastněné pozorování. Výsledný text je majetkem Nadace Proměny.

zobrazit vice

Vstupní analýza Most Park Střed

Text je majetkem Nadace Proměny Karla Komárka, proto zde zveřejňujeme jen metodu a příklad jednoho tématu…

Analýza se opírala o tři základní postupy:

rozhovory
studium dokumentů
pozorování

Rozhovory – mají formu otevřených, částečně strukturovaných rozhovorů. Velmi záleží na osobě toho, s kým je rozhovor veden. Jinými informacemi disponují zaměstnanci městského úřadu přímo zodpovědní za projekt, jiné informace má aktivista, novinář nebo běžný pamětník. V zásadě se téma rozhovoru vždy soustředí na pokrytí následujících témat:

jaký je Váš osobní vztah k parku
jaká je Vaše osobní zkušenost s ním
kdy park „přestal“ fungovat
jak by měl park vypadat, komu sloužit atp.
Celkově jsme oslovili přibližně 17 lidí, bylo to tři pracovnice městského úřadu, primátor, zaměstnanec muzea – zoolog, 3 pamětnice, 2 sociální pracovnice z kojeneckého ústavu, aktivista žijící ve vyloučené lokalitě, bezdomovci v parku, preventisté v parku, pracovnice v nízkoprahu, učitelka v družině nejbližší ZŠ a také lidé, parkem procházející.

Studium dokumentů – šlo o projektovou dokumentaci, místní tisk, odbornou literaturu.

Pozorování – několikrát jsme park navštívili v různých dobách dne (i noci). Pozorovali jsme, kdo v parku je, co tam dělá, s kým v parku komunikuje ...
Dalším předmětem pozorování byl stav parku, jeho mobiliáře, zeleně, jeho zasazení v širším kontextu města – ať už v rámci celého městského centra, nebo v rámci sousedních lokalit.

Pozorovali jsme ale také další místa ve městě – nakolik fungují jako veřejný prostor, zda jsou prostorem vyloučeným, zanedbaným atp.

Osy parku

Park má dvě osy, zásadní pro jeho zasazení do širšího sociálně-prostorového kontextu.

1. osa – rovnoběžná s třídou Budovatelů – v ní navazuje park na širší centrum města, je součástí jeho „struktury“, případně výstavní, reprezentativní funkce, které má prostředí středu města mít. Jak ukazuje další stránka prezentace – ve městě již došlo zejména ze strany neziskového sektoru, respektive iniciativy několika architektů ke snahám uchopit obnovu zchátralého centra jako urbanistický počin. S ohledem na historicko-architektonickou „mimořádnost“ města Most. Pokud tomu dobře rozumíme, vedení města to zatím takto pojato nemá, přestože usiluje o „dobovou“ rekonstrukci paláce Repre.

Vyhláška o nevysedávání

Mezi nejčastěji pozorovanými „návštěvníky“ parku v době, kdy jsme jej navštívili, patří dvojice uniformovaných lidí se světle zelenými vestami, tzv. preventisté. Město na jejich fungování získalo projekt financovaný z MPSV, zaměřený primárně na pomoc nezaměstnaným osobám (dnešní preventisté byli v minulosti na úřadu práce). Jejich úkolem je obcházet lokality ve městě, kde by mohlo být napětí a svou přítomností mu předcházet, zabránit či přivolat včas městskou policii. Jejich přítomnost má především psychologický efekt, nemají žádné reálné „kompetence“ veřejného činitele.

Z našeho pohledu je tak park, díky nim, neustále pod dohledem. Obdobným, jako je třeba dozor ve škole během hlavní přestávky, kdy se korzuje po chodbách.

Jejich činnost také z podstaty jejich zadání nevede k prevenci nějakého sociálně patologického jednání – ta vyžaduje zde nepřítomnou dlouhodobost a odbornost. Jejich fungování vnímáme jako symbolické, prevenci spíše napodobující jednání.
Zároveň bylo možno vypozorovat, že park může díky v terénu konajícím preventistům fungovat jako jakýsi rezervoár „napětí“. Ten, kdo by jinde překážel, může být vymístěn do parku, kam nikdo stejně nechodí a tak tam nemůže nikomu vadit.

Takto je možné lidi vymísťovat díky existenci „Vyhlášky o zákazu vysedávání“. Ta navazuje na městem vydanou vyhlášku o zákazu konzumace alkoholu na vybraných veřejných prostranstvích z února 2014 (1/2014, navazující na dřívější vyhlášku 4/2011). Zastupitelstvo města ji přijalo v září roku 2015. V jedenácti přesně vymezených lokalitách se zakazuje „posedávání“ na zídkách, palisádách a dalších stavebních prvcích na veřejných prostranstvích. Vyhláška také zakazuje „svévolné“ umisťování soukromých sedátek v těchto lokalitách.

V létě 2016 podepsalo více než 500 lidí petici, směřující k vedení města a požadující řešení problémů vyplývajících ze soužití s nepřizpůsobivými nájemníky ve Stovkách. Město na petici reagovalo tak, že zahájilo proces „mapování“ nájemníků privatizovaných bytů ve Stovkách. Pokud se našly nesrovnalosti (kolik lidí doopravdy byt obývá versus kolik lidí je oficiálně nahlášeno), mohlo město tlačit na jejich srovnání.

Další reakcí na petici bylo patrně také zavedení preventistů.

Most jako modernistický projekt

Matěj Spurný, historik z Ústavu pro soudobé dějiny, je autorem knihy Most do budoucnosti, laboratoř socialistické modernity na severu Čech. Popisuje sociálně-historické okolnosti zániku starého a vzniku nového Mostu. My jsme se u něj inspirovali, abychom lépe porozuměli tomu, jakými pravidly je regulován veřejný prostor v Mostě. Na jednu stranu je zde patrný dosti autoritářský přístup, pracující s vyhláškami a zákazy a opírající se o práci preventistů v terénu. Na druhou stranu je ve městě pečováno o zeleň a čistotu veřejných prostor s důsledností (či úzkostností) v Čechách nevídanou. Spurný podobnou kombinaci autority a péče uvádí jako podstatnou charakteristiku nově vznikajícího socialistického Mostu:

(..) je to právě tento rys, který na příkladu způsobu ospravedlnění celého mosteckého projektu poukazuje na zřejmě nejbytostnější specifiku státně socialistické verze modernity; totiž charakteristický způsob, komplexní a zároveň výrazně autoritativní péče o občany, z níž není možné se žádným legálním způsobem vymanit. (Spurný, 2016: 166)

Myšlenky, které stály u zrodu tohoto města, patrně stále silně působí na jeho obyvatele i představitele. Ať už jejich odkazu rozumíme jakkoli, rozhodně budou výzvou pro proces participace.

2016

Dostupnost, potřeba a kvalita sociálních služeb.

Zadavatel: Agentura pro sociální začleňování.

Cílem tohoto výzkumu je zmapovat dostupnost, potřebnost a zhodnotit kvalitu sociálních služeb (se zaměřením na sociální služby směřující k sociálnímu začleňování v Roudnici nad Labem, Straškově – Vodochodech a Ředhošti), případně navrhnout možná zlepšení. Výzkum vychází z potřeb a požadavků zástupců města a sociálních organizací v dané lokalitě. Veřejná finanční podpora sociálních služeb se uskutečňuje skrze státní (respektive krajský) a obecní rozpočet. V Ústeckém kraji, kde se město Roudnice nachází, vyžaduje krajská správa alespoň osmiprocentní spoluúčast obcí na financování sociálních služeb. Zastupitelé se však v systému sociálních služeb neorientují a osvěta na tomto poli je obtížná, sociální politika nepatří mezi atraktivní témata lokální politiky. Na základě analýzy dokumentů a rozhovorů s jednotlivými aktéry jsme navrhli postup vyjednávání a analyzovali neuralgické body komunitního plánování sociálních služeb.

zobrazit vice

Tento výzkum považujeme za iniciační pro vznik MAKAI-atelier, proto jej zde uveřejňujeme. Výsledný text byl odevzdán VS ČR a není veřejně přístupný (části textu, které jsou zde uvedené jen rekonstruují metodu a zadání této veřejné zakázky).

Úvod

Zadáním této veřejné zakázky bylo zpracovat studii, která analyzuje potřeby uživatelů drog ve výkonu trestu odnětí svobody. Výsledky této studie slouží jako podklad pro nastavení odborného zacházení uživatelů drog v prostředí věznice s důrazem na snížení pravděpodobnosti recidivy u dané cílové skupiny.

Analýza potřeb je standardizovaný nástroj, který umožňuje identifikovat rozpor mezi aktuálním stavem a cílovými potřebami (srovnej Radimecký, 2006). To lze nahlédnout z jedné strany skrze perspektivu klienta, tedy toho, pro nějž je adiktologická služba zřizována a poskytována, a z druhé strany z perspektivy systému, tedy odborných pracovníků, kteří tuto službu poskytují (srovnej např. Charvát, Gabrhelík, 2004). Analýza potřeb se v tomto případě provádí zejména s cílem sladit a ukotvit poskytované služby drogovým uživatelům ve výkonu trestu a ve výkonu vazby do koncepce adiktologických služeb s potřebami osob ve výkonu trestu. Adiktologická péče má charakter specializované péče, jejíž jedinou či dominantní cílovou skupinou jsou lidé užívající návykové látky, závislí i patologičtí hráči.

Tento rámec odkazuje k základnímu problému, který v textu řešíme. V jednom prostoru se setkávají dva koncepty, které definují legislativně i organizačně práci s lidmi v tomto prostoru. Na jedné straně je to vězeňská služba, na straně druhé resocializační aktivity zajišťované odborným personálem (do tohoto konceptu by se měly zařadit adiktologické služby.) Neupozorňujeme zde na tyto dva koncepty, abychom je zkratkovitým způsobem definovali jako trestající a pomáhající, represivní a pečující. Vnímáme i přítomnost různého napětí mězi těmito konvepty zrcadelného v rozhohovorech s odbornými pracovníky. Toto pnutí se odráží na makro úrovni v nejasné identitě instituce, na mezo úrovni v konfliktu rolí a na mikro úrovni v interakcích mezi pracovníky i mezi pracovníky a osobami ve výkonu trestu. Zavádění standardizovaných adiktologických služeb do prostoru, ve kterém platí již určitá legislativní pravidla vymezující rámec činností jednotlivých profesí, ve kterém tyto profese již pracují s podobnou cílovou skupinou jako adiktologové uvnitř specializačních oddělení, bezdrogových zón nebo i mimo ně, je problematické a přináší s sebou různá neporozumění a nedorozumění. Zavádění či slaďování adiktologických služeb uvnitř prostoru vězení není limitováno jen pravidly, legislativou či interakcí, ale i prostorem vězení.

Neuvažujeme a nepracujeme s tím, že tyto perspektivy jsou pouze konfliktní plochy narušující prostor. Naopak, v analytické části velmi často píšeme o spolupráci obou světů, protože jejich zájem a směr je vlastně stejný – zabránit recidivě: „U závislých běžně dochází k recidivě trestné činnosti a zneužívání drog. Prevence a léčba závislosti i jejích příčin a následků bývá obtížná a časově i finančně náročná – je to ale jediná odpověď na otázku, jak přerušit nákladný řetězec kriminality a drog. GEORGES ESTIEVENART, výkonný ředitel EMCDDA“ (Zaostřeno na drogy, 2003/3). Spojujícím prvkem je koexistence závislosti a kriminality, která spoluvytváří důvody, proč se člověk ocitl ve výkonu trestu. Obojí nevzniká jen v prostoru vězení, obojí nekončí pobytem ve vězení a obojí se nedá léčit/řešit/napravit jen v prostoru vězení.

(..)

Metoda

Základním rámcem použité metodologie je metoda, která byla vyvíjena, financována a garantována Světovou zdravotnickou organizací WHO. Jedná se o metodiku RAR (Rapid assesment and Response), což se obvykle překládá jako metoda rychlého posuzování. Metodika byla vyvíjena pro provádění rychlých kvalitativních studií, zaměřených na konkrétní prostředí, komunitu nebo cílovou skupinu (srovnej: Charvát, Gabrhelík 2004). Tato metodika je neustále diskutována z hlediska jejích možností a hranic (Miovský 2002). RAR je tvořena různými soubory kvalitativních metod, které spojuje referenční rámec prováděné studie. Metodika pokrývá celý výzkumný proces od aktivizace informačního rámce, přes nominace informantů ke sběru dat.

Studie je založená na kvalitativním přístupu a základním nástrojem pro sběr dat jsou rozhovory, doplněné úvodním dotazníkem o profilu (demografických údajích) zúčastněných osob a kvalifikovaným odhadem. Tato kombinace různých metod umožňuje hlubší vhled do zkoumaného problému a vychází z používaných metod zjišťování potřeb (Miovský, Šťastná, Gabrhelík…). Kvalitativní přístup dává možnost aktérům vyjádřit se srozumitelněji a podrobněji, než je tomu u kvantitativního šetření, umožňuje zachytit odlišnosti a dává během rozhovoru možnost doptat se na nejasnosti (Fountain 2004). V případě následného použití analýzy (tvorba adiktologických služeb ve výkonu trestu), se jeví jako vhodnější. Kvalitativní studie má schopnost podrobněji zmapovat danou problematiku díky přesnějšímu zachycení sociální situace a především časové osy osob páchajících trestnou činnost, stejně tak i různých názorů expertních pracovníků, kteří těmto lidem poskytují odborné služby. Kvalitativní přístup je zvolen, protože v případě analýzy potřeb uživatelů drog ve výkonu trestu nejde o počty těchto potřeb, ale o jejich kvalitu. To znamená, že v rámci studie je pozornost zaměřena na způsoby, jakými komunikační partneři definují a vymezují potřeby lidí ve výkonu trestu a na jejich charakteristiku v kontextu prostoru věznice, ale i po propuštění. Právě z důvodů specifiky prostoru věznice, jsou zdrojem informací i experti z řad pracovníků Vězeňské služby a neziskových organizací.

Potřeby uživatelů drog a nástroj jejich zjišťování

Základním přístupem při sběru dat je hloubkový, tematický, chápající rozhovor, jehož cílem je porozumět a zaznamenat specifika prostoru věznice, pochopit stávající přístup a systém práce s uživateli drog, pochopit a zaznamenat potřeby uživatelů drog uvnitř věznice i mimo ni s ohledem na možnost snížení pravděpodobnosti recidivy. Rozhovory budou prováděny se třemi skupinami komunikačních partnerů (odborní vězeňští pracovníci, lidé ve výkonu trestu a pracovníci NGO poskytující služby pro odsouzené).

Rozhovor je velmi rozšířenou výzkumnou metodou. Je využíván v kvalitativním i kvantitativním přístupu. V kvalitativním přístupu neexistuje jediná metoda rozhovoru, proto je nutné v této části metodu představit. Kvalitativní rozhovor v sobě obsahuje dva důležité prvky, díky kterým je využíván. Za prvé obrací pozornost a přikládá mnohem větší důraz na to, co říká a kdo je informátor (Alveson, Sköldberg 1999). Při výzkumu určitého problému je zároveň důležité nerezignovat na propojování různých perspektiv tak, aby sebrané rozhovory o problému byly z různých účastnických perspektiv a navzájem se tak korigovaly ve svých tvrzeních a výzkumník věnoval pozornost i fenoménu lokální kultury prostoru (Gumbrium, Holstein, 1997). V tomto ohledu výzkumné rozhovory nejsou a nemohou být jen pouhým doplňkem kvantitativních metod, ale je tomu, jak dokazují dlouhé dějiny kvalitativního přístup (Travers, 2004), přesně naopak. Druhým důležitým prvkem je schopnost zachytit mnohem kvalifikovaněji a přesněji nejen témata rozhovoru, ale i způsoby promluvy, odchylky v různých částech rozhovoru, než je tomu u dotazníku a jeho kategorických odpovědí typu ano/ne nebo škálování. Proto je ve výzkumech potřeb preferován kvalitativní přístup (Miovský, 2002). Vedení kvalitativního rozhovoru je umění i vědou zároveň (Kvale 1996). Vyžaduje dovednost, citlivost, koncentraci, interpersonální porozumění a disciplínu (Reichel 2009). To znamená i schopnost přizpůsobit se jazyku a kultuře dotazovaného, abychom mohli porozumět jeho perspektivě a jeho světu. Hlavním úkolem chápajícího rozhovoru tak, jak jej představuje Kaufmann (2010) je tedy nechat informátora vyprávět a generovat otázky až na základě tohoto vyprávění. Tím je zachována svoboda zkoumání, respekt k důležitým tématům informátora a zároveň je tím stanoven odstup od řízených rozhovorů, které v kvalitativním výzkumu nemají takovou účinnost a velmi často suplují dotazníky (Silverman 2005). V mnoha studiích je upozorněno na to, že každý člověk umí vyprávět a to dokonce i tam, kde bychom čekali velkou opatrnost, daří se sebrat kvalitní a analyzovatelná vyprávění (např. Girtler 2001výzkumy okrajových kultur; Behr 2003 výzkumy policie).

Průběh terénního šetření

Terénní výzkum probíhal od ledna do května 2016 a skládal se ze dvou částí. První z nich byl sběr dat uvnitř prostoru vězení. Při něm byli oslovováni lidé ve výkonu trestu a odborní pracovníci věznic. Druhou částí byl sběr dat vně vězení s pracovníky adiktologických služeb. Struktura této kapitoly začíná v popisu a základní charakteristice vězení, neboť prostor pokládáme za základní charakteristiku, ovlivňující výkon trestu i podobu odborné práce. V analytické části na tuto charakteristiku navazujeme reflexí našeho zkoumání a propojujeme ji s ne/možností jejího přizpůsobení pro účely adiktologických služeb. Kapitola pokračuje popisem výběru komunikačních partnerů, následně vysvětluje proces a důvody anonymizace a v závěru se zabýváme etickými zásady sběru dat a publikování.

2015

Evaluace v Lokálních partnerstvích v lokalitách Teplá/Toužim

Zadavatel: Úřad vlády České republiky, Odbor pro sociální začleňování v romských lokalitách (Agentura).

Zadáním této studie byla evaluace adekvátnosti sociálních (integračních) politik ve dvou západočeských lokalitách Teplá a Toužim. Naším úkolem bylo zjistit, zda odpovídají potřebám lidí ohrožených sociálním vyloučením a také vyhodnotit udržitelnost a efektivitu struktur sociálního začleňování v obci, včetně působení Agentury pro sociální začlěňování (dále ASZ). ASZ zde v souladu se svou tehdy používanou metodikou participativním způsobem založila síť lokálního partnerství, které spoluurčovalo podobu možných nástrojů a řešení místních problémů sociálního vyloučení. Navzdory uplatněným principům participace a transparentního jednání se nepodařilo získat pro podporu navržených projektů místní neformální elity. Ty začaly působit na veřejné mínění a v místních referendech, postupně v obou městech, došlo k odmítnutí schválených záměrů výstavby komunitních center napomáhajících inkluzi v analyzovaných obcích.

Celý text je dostupný na stránkách agentury pro sociální začleňování. ZDE

zobrazit vice