Zadáním tohoto šetření bylo analyzovat a navrhnout další strategii rozvoje on-line poradny pro děti a mládež, kterou na internetu zřizuje Česká asociace streetworku (dále ČAS). Poradna fungovala jako součást virtuálního “nízkoprahového klubu” jdidoklubu.cz - webového portálu s nabídkou nejrůznějších aktivit pro náctileté - virtuální návštěvníky klubu. Cílem virtuálního nízkoprahového klubu určeného pro děti, které se z nejrůznějších důvodů do těch “kamenných” nízkoprahů nedostanou. V průběhu šetření bylo nutné popsat specifika internetové komunikace mládeže, specifika on-line poradenství, jejich rizika, ale také přednosti pro zúčastněné. Dále jsme analyzovali systém institucí, které obklopují teenagery a jejich život na síti. Zajímalo nás, nakolik se oba “světy” propojují ve prospěch dětí/ potenciálních klientů on-lineové poradny. Součástí výzkumné zprávy bylo také několik doporučení pro další rozvoj zkoumané služby. 

ÚVOD

„Záměrem výzkumu, jehož závěrečnou zprávu zde předkládáme, bylo analyzovat on-line jednání uživatelů internetové poradny streetwork online (dále jen SWOL) s ohledem na sociálně problematické jevy”.

Tato poradna má ve virtuálním prostoru poskytovat služby obdobné těm, které dětem a mládeži poskytují nízkoprahové kluby, odborně též Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež (NZDM ).

Základní oblasti, na které se naše výzkumné aktivity s počátkem projektu zaměřily, byly dvě. První oblast jsme si pojmenovali jako sociální kontext ineternetového jednání dětí. Druhou oblastí byla analýza chatů, respektive jejich přepisů a také evaluace této internetové služby.

Sociální kontext internetového jednání dětí 

Sociologická perspektiva našeho výzkumu pokládá za samozřejmé, že samotné jednání dětí a mládeže v prostředí internetového poradenství významně souvisí s řadou dalších okolností.

Užití on-line sociálních sítí je v každodennosti situovanou aktivitou, která má svou psychologickou a mikrosociání dimenzi, bez jejíhož pochopení nejsme s to uspokojivě obecnější projevy „fejsbukového” světa patřičně zachytit. (Macek 2012:145)

Psychologické aspekty, které jsme v našem textu uvedli, jsou zasazeny do perspektivy vývojové psychologie. Zařazují jednání na sociálních sítích mezi jiné projevy adolescentního chování. Mikrosociální dimenzí jsou v našem šetření myšleny běžné sociální struktury v životech dětí, jako je rodina, škola, vrstevníci a nejrůznější služby. Jejich nastavení, připravenost na téma on-line reality a zážitků v ní prožitých, umožňuje lépe porozumět samotnému jednání dětí. 

Některé fenomény, které mají na internetové jednání dětí vliv, jsou pro výzkumníky dostupné obtížně, některé snadněji. Snažili jsme se proto získat informace o jednání dětí a fungování jejich prostředí také z rozhovorů s příslušníky nejrůznějších profesních stavů, které se dětským prostředím zabývají. Byli to především pracovníci nízkoprahových služeb, on-linových služeb pro děti, policejní preventista, pracovníci odborů školství a sociálních věcí a také rodiče. Vedle rozhovorů jsme využívali informací z odborné literatury a médií. Četnost, s jakou se téma děti a internet v médiích vyskytuje, dokazuje, jak obsáhlý a také populární tento fenomén je.

 Internet je poměrně novou technologií a většina dospělých si uvědomuje, že reálné důsledky našeho dnešního masového používání internetu a sociálních sítí bude možné posoudit až v budoucnosti. Z toho důvodu je častou reakcí dospělých na pobyt dítěte na internetu obava. Ztělesněním těchto obav je “bezpečnostní diskurs”, tedy způsob jak většina institucí komunikuje s dětmi o internetu.  Škola v této oblasti často redukuje svou vzdělávací a výchovnou roli na zprostředkování prevence. Do školy zve experty na prevenci - z neziskových organizací či od policie, kteří mají dětem vše potřebné vysvětlit. Zásadní zodpovědnost za bezpečí dětí náš právní řád pak přisuzuje rodičům. Rodiče jsou skeptičtí k tomu, jak mohou zajistit bezpečí svých dětí ve světě, kterému možná rozumějí  méně než děti. 

Snažili jsme se proto postihnout, v čem spočívají hlavní principy bezpečnostního diskursu a kdo a proč se jej snaží přesáhnout. Na jedné straně je zde často citovaný francouzský zákaz používání mobilů ve veřejných školách, na druhé straně je zde silný tlak všech produkčních lobby na zrychlenou digitalizaci výroby a služeb a tomu přizpůsobené vzdělávání dětí. Tento zjevný rozpor charakterizuje neusazenost vztahu české společnosti k dětem a internetu. 

Kapitola o sociálním kontextu jednání dětí na internetu posloužila jako úvod podávající přehled o širším sociálním pozadí samotné poradny a chatování. Těm byla věnována empirická část, zabývající se analýzou služeb on-linové poradny a chatů, které se v ní během roku 2018 uskutečnily. 

(..)

METODOLOGIE

Výzkum věnovaný on-line jednání uživatelů internetové poradny streetwork on-line, byl realizován jako výzkum aplikovaný. Zatímco cílem výzkumu základního je rozšiřovat lidské poznání v určité oblasti, toto poznání zobecňovat a tím postupně přispívat k budování teorie, aplikovaný výzkum usiluje o zvýšení našeho porozumění předem zvolenému konkrétnímu problému. Rozsah nabytých poznatků je tak relativně úzký, zaměřený na zpravidla konkrétně vymezený problém a jeho řešení. (Bickman a Rog, 1997: ix-x) dle Soukup:2015:44).

Předpokládanými výsledky takového výzkumu budou doporučení toho, zda a jak danou oblast - poradenskou službu -  dále provozovat, jak je možné evaluovat její fungování, zda naplňuje svůj cíl a zda (případně jak) je možné ji dále rozvíjet.

Metody a metodologie

Při aplikovaném výzkumu se zpravidla uplatňují standardní a prověřené nástroje sběru dat (rozuměj výzkumné metody) a vybrané teoretické koncepce. Při vytváření metodologie se ovšem postupuje instrumentálně, aplikovaný výzkum se vyznačuje teoretickým a metodologickým oportunismem. Snahou zde totiž není budovat teorie, nýbrž získat prakticky uplatnitelné poznatky. (srov. Bickman a Rog, 1997) (Soukup, 2015: 44)

Základem námi užité metodologie v případě tohoto výzkumu byla kvalitativně orientovaná sociologie, vycházející z přístupu tzv. grounded theory. Grounded theory předpokládá, že do terénu vstupuje výzkumník naprosto otevřen. V tomto případě není na počátku schopen říci, jak bude vypadat zkoumané jednání. Případně, jak budou lidé, s nimiž naváže kontakt, o svém jednání mluvit.  S postupujícím poznáním kontextu a jednání, může výzkumník začít stavět od základů – proto grounded theory -  svou teorii/typologii/definici toho, čemu rozumí jako projevům zkoumaného jednání.

Kvalitativní sociologické metody jsou orientované na interpretaci zkoumaných fenoménů z pohledu jednotlivců, malých skupin. Neopírá se o statistické předpoklady chování populací (tedy, že získám-li odpověď na stejnou otázku od dostatečně velkého – reprezentativního – vzorku lidí, mohu takovou odpověď zobecnit na celou společnost). Předpokládá oproti tomu, že zvolený fenomén je třeba zkoumat do hloubky, v kontextu jeho souvislostí, tak jak se vyskytují v žitém světě lidí. Oproti reprezentativitě vzorku nabízí tzv. reprezentativitu problému – jeho hlubinnou, ideálně vyčerpávající analýzu. 

Polostrukturované rozhovory

Základní metodou, kterou jsme v tomto výzkumném šetření používali, byly polostrukturované rozhovory. Tyto rozhovory byly vedeny individuálně. Jejich podstatou je rozhovor s otevřenými otázkami, které jsou zčásti předem připravené, zčásti vznikají jako reakce na předchozí odpovědi a témata, která byla v rozhovoru otevřena. Výzkumník má během polostrukturovaného rozhovoru jakýsi základní plán možných souvislostí zkoumaného tématu. Snaží se postupně dostat ke všem těmto souvislostem. Může se stát, že obsah rozhovoru nastolí jiná, dosud nepojmenovaná témata. Zde záleží na výzkumné citlivosti sociologa, zda se bude snažit tato nová témata více prozkoumat, či nikoli. Rozhovory jsou zaznamenávány na diktafon, jejich přepisy pak slouží jako podklady pro další analýzu.

Rozhovorů jsme uskutečnili 26, byly to rozhovory: s pracovníky on-linové poradny (6), s vedoucím prevence Policie ČR, s preventistou z NNO, s pracovníky školského a sociálního odboru městské části v Praze (3), s pracovníky několika kamenných nízkoprahů (3), s rodiči (10) a s vedoucími jiných on-linových služeb (2).

Pozorování

Pozorování je standardním postupem sociologie, umožňuje sledovat neverbální projevy nějakého jednání, jeho kontext, včetně fyzického prostoru, ve kterém se odehrává atd.

Předmětem našeho pozorování byly všechny instituce, ve kterých se odehrávaly rozhovory a debaty. Specifickým prostorem, jehož pozorování a analýze jsme se věnovali, byl nízkoprahový klub. Uspořádání kamenného nízkoprahu se stalo předlohou pro vytvoření virtuálního nízkoprahu, ve kterém fungovala také chatovací služba. Zajímalo nás proto, nakolik se podařilo tuto analogii fyzického prostoru ve virtuálním světě vystavět. Případem výzkumného pozorování byla také účast jednoho člena výzkumného týmu na představení skupiny “světově známých” youtuberů z USA.

Rešerše

Výzkum jsme opírali o studium odborné literatury. S ohledem na to, že jednání v on-line světech je stále považováno za nový neprozkoumaný fenomén, byly nejčastějším zdrojem odborných informací absolventské - diplomové a dizertační práce.

Soustavným výzkumem on-linového jednání dětí a mládeže se v ČR zabývá několik univerzitních pracovišt např. Centrum prevence rizikové virtuální komunikace při Pedagogické fakultě Univerzity Palackého (http://www.prvok.upol.cz/index.php/cz/vyzkumcz), nebo Institut výzkumu dětí, mládeže a rodiny na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity (https://www.muni.cz/vyzkum/projekty/39166).

V průběhu celého roku jsme sledovali mediální produkci zaměřenou na téma děti a jejich vztah k on-line technologiím. Některé z těchto textů jsme využili v kapitole věnované sociálnímu kontextu on-linového jednání dětí.

Kvalitativní analýza chatů

Analýza chatů probíhala v programu ATLAS, který umožňuje zpracování většího objemu dat za pomoci kvalitativních technik. V analýze jsme vycházeli z principů obsahové analýzy, která se zaměřuje na pojemnovávání jednotlivých témat a jejich vzájemných souvislostí.

(..)

ZÁVĚREČNÁ DOPORUČENÍ

Závěrem našeho šetření jsou následujíící doporučení, směřovaná především k evaluaci a inovaci chatovací poradenské služby.

POKEC vs. POMOC

Dynamika nízkoprahových služeb je založena na dvojím vzájemně propojeném režimu nezávazného často skupinového “pokecu” a více závazné, zaměřené a individualizované „pomoci” (více viz kapitola). Na této představě byla také založena idea vybudování analogicky rozděleného virtuálního nízkoprahu Jdi do klubu. Na webových stránkách klubu se nachází knihovna, hry, soutěže apod. Zde je místo pro pokec. Z hlavní místnosti je možné vstoupit do místnosti menší určené k intimnímu rozhovoru mezi chatařem a klientem o jeho osobních tématech či problémech. Toto je místo pro pomoc.

Dle našich zjištění však místo pro pokec nefunguje jako místo nějaké sociální aktivity, protože zde nedochází téměř k žádným interakcím mezi dětmi/klienty navzájem. Přes množství zaregistrovaných uživatelů je třeba konstatovat, že pod texty neprobíhají žádné diskuse. A naopak se také ukázalo, že návštěvníci chatovací služby málokdy vědí něco o tom, co je ve virtuální klubovně, nemají s ní žádnou zkušenost a ve svých chatech nikdo z nich nezmiňuje témata textů, které jsou publikovány v rámci virtuálního nízkoprahu.

Dalo by se tedy shrnout, že chatovací služba a virtuální nízkoprah mají dvě odlišná vzájemně nepropojená publika.

Doporučejeme jednotlivé aktivity virtuálního nízkoprahu od sebe oddělit, jednoznačně zaměřit a přenést důraz na zvýšení jejich kvality.

Chatovací službu vnímáme jako jádrovou aktivitu celého projektu. Jak ukázal teoretický i empirický výzkum, její potenciál je značný, odpovídá trendům práce s mládeží a Street work on-line získal řadu velmi cenných zkušeností, na které je třeba navázat v další práci.

Doporučujeme proto:

1. Zřídit v rámci nízkoprahu chatovací místnost, kterou by využívala vrstevnická (peer-to-peer) skupina, diskutující o zvoleném tématu. Sociální pracovník zde působí v roli moderátora, který debatu usměrňuje, snaží se předcházet šíření nezákonného obsahu a nabízet další možnosti a odpovědi na kladené otázky. Včetně nabídky individuálního rozhovoru s odborným pracovníkem na chatu. Tato skupina by byla virtuálním prostředím pro pokec (a lépe také odpovídala nezávaznému skupinovému povídání v prostředí kamenných nízkoprahů). Podobné peer skupiny jsou užívány dalšími službami, píše se o nich v odborné literatuře, realizuje se s jejich pomocí internetový výzkum apod. Odpovídají také běžné internetové komunikaci, kterou děti a mládež na internetu provozují. Její zřízení by tak zcela odpovídalo současným trendům v on-line sociálních službách. Doporučujeme také zvážit, zda by nebylo vhodné zřídit skupinu pro chat dospělých - rodičů či pedagogů - a moci tak šířit osvětu v řadě témat týkajících se dospívajících.

2. Ponechat vlastní chat v dosavadních intencích - jako on-linovou komunikaci sociálního pracovníka a klienta, který se přihlásí. Zde je především třeba zpracovat pravidla pro situace, kdy se chat mění v krizovou intervenci a nastavit systém podpory pracovníků uvnitř týmu.  Dále doporučujeme vytvořit síť prověřených (dobře fungujících) kamenných zařízení, nejlépe nízkoprahových klubů, kam je možné v případě potřeby odkazovat klienty chatu.

3. Zvážit, zda on-linové služby nerozšířit také o služby on-linového streetworkera, který by na sociálních sítích vyhledával zájemce o pokec v peer skupinách či individuální rozhovor se sociálním pracovníkem.

Ačkoli streetwork on-line není standardizovanou sociální službou, domníváme se, že by v rámci zvyšování kvality měla do svého fungování některé ze standardů zahrnout. Každý pracovník na chatu by měl mít jasně definovanou možnost podpory při práci s klienty, součástí týmových porad by měly být kazuistiky jednotlivých případů - chatů. Doporučujeme zahrnout také supervize a intervize.

Vedle chatů se v rámci virtuálního nízkoprahu nabízejí další aktivity. Identifikovali jsme základní tři - publikace tematicky zaměřených textů, vyhlašování soutěží a provozování kampaně “Co tě sejří”.

Z rozhovorů s pracovníky virtuálního nízkoprahu - chataři, vyplynulo, že někteří z nich se vedle práci na chatu věnují také údržbě a rozvoji celého webu. Pracují především jako redaktoři textů.

Tyto ostatní aktivity virtuálního nízkoprahu Jdi do klubu doporučujeme ošetřit takto:

1. Texty - neprokázalo se spojení mezi chatem a texty, pod texty neprobíhají diskuse - je tedy otázkou, zda je pro virtuální nízkoprah i nadále nosné tuto aktivitu dále provozovat jako aktivitu určenou návštěvníkům virtuálního nízkoprahu, potažmo chatovací služby. Doporučujeme zvážit, zda by texty v rámci asociace ČAS nebylo možné využívat pro vzájemnou komunikaci mezi nízkoprahy (forma webzinu?). Doporučujeme oddělit od sebe personálně, nebo co do pracovní náplně práci redaktora textů a pracovníka chatovací služby. 
2. Soutěže - domníváme se, že jde o částečné suplování PR chatovací služby, které je v současnosti mírně „přežité”. Zájem o komunikaci přes chaty nepochybně roste a přibývat může i klientů chatovací služby streetwork on-line. Nejlépe zvyšováním její kvality. 
3. Kampaň “Co tě sejří” považujeme za nosný “produkt”, budující odpovědnost za komunitu, spolupracující s kamennými nízkoprahy v různých částech země. Její spojitost s chaty je ale nulová. Doporučujeme ji proto oddělit od chatovací služby a provozovat pod hlavičkou ČASu i nadále, nejlépe na vlastní stránce. Třeba i v podobě malého grantového schématu, jako funguje podobný program z Plzně - Pěstuj prostor (http://pestujprostor.plzne.cz)