Tento výzkum považujeme za iniciační pro vznik MAKAI-atelier, proto jej zde uveřejňujeme. Výsledný text byl odevzdán VS ČR a není veřejně přístupný (části textu, které jsou zde uvedené jen rekonstruují metodu a zadání této veřejné zakázky).

Úvod

Zadáním této veřejné zakázky bylo zpracovat studii, která analyzuje potřeby uživatelů drog ve výkonu trestu odnětí svobody. Výsledky této studie slouží jako podklad pro nastavení odborného zacházení uživatelů drog v prostředí věznice s důrazem na snížení pravděpodobnosti recidivy u dané cílové skupiny.

Analýza potřeb je standardizovaný nástroj, který umožňuje identifikovat rozpor mezi aktuálním stavem a cílovými potřebami (srovnej Radimecký, 2006). To lze nahlédnout z jedné strany skrze perspektivu klienta, tedy toho, pro nějž je adiktologická služba zřizována a poskytována, a z druhé strany z perspektivy systému, tedy odborných pracovníků, kteří tuto službu poskytují (srovnej např. Charvát, Gabrhelík, 2004). Analýza potřeb se v tomto případě provádí zejména s cílem sladit a ukotvit poskytované služby drogovým uživatelům ve výkonu trestu a ve výkonu vazby do koncepce adiktologických služeb s potřebami osob ve výkonu trestu. Adiktologická péče má charakter specializované péče, jejíž jedinou či dominantní cílovou skupinou jsou lidé užívající návykové látky, závislí i patologičtí hráči.  

Tento rámec odkazuje k základnímu problému, který v textu řešíme. V jednom prostoru se setkávají dva koncepty, které definují legislativně i organizačně práci s lidmi v tomto prostoru. Na jedné straně je to vězeňská služba, na straně druhé resocializační aktivity zajišťované odborným personálem (do tohoto konceptu by se měly zařadit adiktologické služby.) Neupozorňujeme zde na tyto dva koncepty, abychom je zkratkovitým způsobem definovali jako trestající a pomáhající, represivní a pečující. Vnímáme i přítomnost různého napětí mězi těmito konvepty zrcadelného v rozhohovorech s odbornými pracovníky. Toto pnutí se odráží na makro úrovni v nejasné identitě instituce, na mezo úrovni v konfliktu rolí a na mikro úrovni v interakcích mezi pracovníky i mezi pracovníky a osobami ve výkonu trestu. Zavádění standardizovaných adiktologických služeb do prostoru, ve kterém platí již určitá legislativní pravidla vymezující rámec činností jednotlivých profesí, ve kterém tyto profese již pracují s podobnou cílovou skupinou jako adiktologové uvnitř specializačních oddělení, bezdrogových zón nebo i mimo ně, je problematické a přináší s sebou různá neporozumění a nedorozumění. Zavádění či slaďování adiktologických služeb uvnitř prostoru vězení není limitováno jen pravidly, legislativou či interakcí, ale i prostorem vězení.

Neuvažujeme a nepracujeme s tím, že tyto perspektivy jsou pouze konfliktní plochy narušující prostor. Naopak, v analytické části velmi často píšeme o spolupráci obou světů, protože jejich zájem a směr je vlastně stejný – zabránit recidivě: „U závislých běžně dochází k recidivě trestné činnosti a zneužívání drog. Prevence a léčba závislosti i jejích příčin a následků bývá obtížná a časově i finančně náročná – je to ale jediná odpověď na otázku, jak přerušit nákladný řetězec kriminality a drog. GEORGES ESTIEVENART, výkonný ředitel EMCDDA“ (Zaostřeno na drogy, 2003/3). Spojujícím prvkem je koexistence závislosti a kriminality, která spoluvytváří důvody, proč se člověk ocitl ve výkonu trestu. Obojí nevzniká jen v prostoru vězení, obojí nekončí pobytem ve vězení a obojí se nedá léčit/řešit/napravit jen v prostoru vězení.

(..)

Metoda

Základním rámcem použité metodologie je metoda, která byla vyvíjena, financována a garantována Světovou zdravotnickou organizací WHO. Jedná se o metodiku RAR (Rapid assesment and Response), což se obvykle překládá jako metoda rychlého posuzování. Metodika byla vyvíjena pro provádění rychlých kvalitativních studií, zaměřených na konkrétní prostředí, komunitu nebo cílovou skupinu (srovnej: Charvát, Gabrhelík 2004). Tato metodika je neustále diskutována z hlediska jejích možností a hranic (Miovský 2002). RAR je tvořena různými soubory kvalitativních metod, které spojuje referenční rámec prováděné studie. Metodika pokrývá celý výzkumný proces od aktivizace informačního rámce, přes nominace informantů ke sběru dat.

Studie je založená na kvalitativním přístupu a základním nástrojem pro sběr dat jsou rozhovory, doplněné úvodním dotazníkem o profilu (demografických údajích) zúčastněných osob a kvalifikovaným odhadem. Tato kombinace různých metod umožňuje hlubší vhled do zkoumaného problému a vychází z používaných metod zjišťování potřeb (Miovský, Šťastná, Gabrhelík…). Kvalitativní přístup dává možnost aktérům vyjádřit se srozumitelněji a podrobněji, než je tomu u kvantitativního šetření, umožňuje zachytit odlišnosti a dává během rozhovoru možnost doptat se na nejasnosti (Fountain 2004). V případě následného použití analýzy (tvorba adiktologických služeb ve výkonu trestu), se jeví jako vhodnější. Kvalitativní studie má schopnost podrobněji zmapovat danou problematiku díky přesnějšímu zachycení sociální situace a především časové osy osob páchajících trestnou činnost, stejně tak i různých názorů expertních pracovníků, kteří těmto lidem poskytují odborné služby. Kvalitativní přístup je zvolen, protože v případě analýzy potřeb uživatelů drog ve výkonu trestu nejde o počty těchto potřeb, ale o jejich kvalitu. To znamená, že v rámci studie je pozornost zaměřena na způsoby, jakými komunikační partneři definují a vymezují potřeby lidí ve výkonu trestu a na jejich charakteristiku v kontextu prostoru věznice, ale i po propuštění. Právě z důvodů specifiky prostoru věznice, jsou zdrojem informací i experti z řad pracovníků Vězeňské služby a neziskových organizací.

Potřeby uživatelů drog a nástroj jejich zjišťování

Základním přístupem při sběru dat je hloubkový, tematický, chápající rozhovor, jehož cílem je porozumět a zaznamenat specifika prostoru věznice, pochopit stávající přístup a systém práce s uživateli drog, pochopit a zaznamenat potřeby uživatelů drog uvnitř věznice i mimo ni s ohledem na možnost snížení pravděpodobnosti recidivy. Rozhovory budou prováděny se třemi skupinami komunikačních partnerů (odborní vězeňští pracovníci, lidé ve výkonu trestu a pracovníci NGO poskytující služby pro odsouzené).

Rozhovor je velmi rozšířenou výzkumnou metodou. Je využíván v kvalitativním i kvantitativním přístupu. V kvalitativním přístupu neexistuje jediná metoda rozhovoru, proto je nutné v této části metodu představit. Kvalitativní rozhovor v sobě obsahuje dva důležité prvky, díky kterým je využíván. Za prvé obrací pozornost a přikládá mnohem větší důraz na to, co říká a kdo je informátor (Alveson, Sköldberg 1999). Při výzkumu určitého problému je zároveň důležité nerezignovat na propojování různých perspektiv tak, aby sebrané rozhovory o problému byly z různých účastnických perspektiv a navzájem se tak korigovaly ve svých tvrzeních a výzkumník věnoval pozornost i fenoménu lokální kultury prostoru (Gumbrium, Holstein, 1997). V tomto ohledu výzkumné rozhovory nejsou a nemohou být jen pouhým doplňkem kvantitativních metod, ale je tomu, jak dokazují dlouhé dějiny kvalitativního přístup (Travers, 2004), přesně naopak. Druhým důležitým prvkem je schopnost zachytit mnohem kvalifikovaněji a přesněji nejen témata rozhovoru, ale i způsoby promluvy, odchylky v různých částech rozhovoru, než je tomu u dotazníku a jeho kategorických odpovědí typu ano/ne nebo škálování. Proto je ve výzkumech potřeb preferován kvalitativní přístup (Miovský, 2002). Vedení kvalitativního rozhovoru je umění i vědou zároveň (Kvale 1996). Vyžaduje dovednost, citlivost, koncentraci, interpersonální porozumění a disciplínu (Reichel 2009). To znamená i schopnost přizpůsobit se jazyku a kultuře dotazovaného, abychom mohli porozumět jeho perspektivě a jeho světu. Hlavním úkolem chápajícího rozhovoru tak, jak jej představuje Kaufmann (2010) je tedy nechat informátora vyprávět a generovat otázky až na základě tohoto vyprávění. Tím je zachována svoboda zkoumání, respekt k důležitým tématům informátora a zároveň je tím stanoven odstup od řízených rozhovorů, které v kvalitativním výzkumu nemají takovou účinnost a velmi často suplují dotazníky (Silverman 2005). V mnoha studiích je upozorněno na to, že každý člověk umí vyprávět a to dokonce i tam, kde bychom čekali velkou opatrnost, daří se sebrat kvalitní a analyzovatelná vyprávění (např. Girtler 2001výzkumy okrajových kultur; Behr 2003 výzkumy policie).

Průběh terénního šetření

Terénní výzkum probíhal od ledna do května 2016 a skládal se ze dvou částí. První z nich byl sběr dat uvnitř prostoru vězení. Při něm byli oslovováni lidé ve výkonu trestu a odborní pracovníci věznic. Druhou částí byl sběr dat vně vězení s pracovníky adiktologických služeb. Struktura této kapitoly začíná v popisu a základní charakteristice vězení, neboť prostor pokládáme za základní charakteristiku, ovlivňující výkon trestu i podobu odborné práce. V analytické části na tuto charakteristiku navazujeme reflexí našeho zkoumání a propojujeme ji s ne/možností jejího přizpůsobení pro účely adiktologických služeb. Kapitola pokračuje popisem výběru komunikačních partnerů, následně vysvětluje proces a důvody anonymizace a v závěru se zabýváme etickými zásady sběru dat a publikování.