2017

Analýza veřejného prostoru v městech Most (park střed) a Ostrava–Poruba  (Zámecký park).

Zadavatel: Nadace Proměny Karla Komárka.

Základním cílem projektu bylo analyzovat souvislosti veřejných prostor v obou lokalitách, jejich správu, využití, paměť a potenciál místa, sociální problémy. Následným krokem projektu bylo tyto prostory porovnat. Základními metodami byly analýza koncepčních materiálů místních municipalit, rozhovory s odborníky, politiky, veřejností a zúčastněné pozorování. Výsledný text je majetkem Nadace Proměny.

zobrazit vice

Vstupní analýza Most Park Střed 

Text je majetkem Nadace Proměny Karla Komárka, proto zde zveřejňujeme jen metodu a příklad jednoho tématu…

Analýza se opírala o tři základní postupy: 

  • rozhovory 
  • studium dokumentů 
  • pozorování 

Rozhovory – mají formu otevřených, částečně strukturovaných rozhovorů. Velmi záleží na osobě toho, s kým je rozhovor veden. Jinými informacemi disponují zaměstnanci městského úřadu přímo zodpovědní za projekt, jiné informace má aktivista, novinář nebo běžný pamětník. V zásadě se téma rozhovoru vždy soustředí na pokrytí následujících témat:

  • jaký je Váš osobní vztah k parku 
  • jaká je Vaše osobní zkušenost s ním 
  • kdy park „přestal“ fungovat 
  • jak by měl park vypadat, komu sloužit atp. 
  • Celkově jsme oslovili přibližně 17 lidí, bylo to tři pracovnice městského úřadu, primátor, zaměstnanec muzea – zoolog, 3 pamětnice, 2 sociální pracovnice z kojeneckého ústavu, aktivista žijící ve vyloučené lokalitě, bezdomovci v parku, preventisté v parku, pracovnice v nízkoprahu, učitelka v družině nejbližší ZŠ a také lidé, parkem procházející. 

Studium dokumentů – šlo o projektovou dokumentaci, místní tisk, odbornou literaturu.

Pozorování – několikrát jsme park navštívili v různých dobách dne (i noci). Pozorovali jsme, kdo v parku je, co tam dělá, s kým v parku komunikuje …
Dalším předmětem pozorování byl stav parku, jeho mobiliáře, zeleně, jeho zasazení v širším kontextu města – ať už v rámci celého městského centra, nebo v rámci sousedních lokalit.

Pozorovali jsme ale také další místa ve městě – nakolik fungují jako veřejný prostor, zda jsou prostorem vyloučeným, zanedbaným atp. 

Osy parku 

Park má dvě osy, zásadní pro jeho zasazení do širšího sociálně-prostorového kontextu. 

1. osa – rovnoběžná s třídou Budovatelů – v ní navazuje park na širší centrum města, je součástí jeho „struktury“, případně výstavní, reprezentativní funkce, které má prostředí středu města mít. Jak ukazuje další stránka prezentace – ve městě již došlo zejména ze strany neziskového sektoru, respektive iniciativy několika architektů ke snahám uchopit obnovu zchátralého centra jako urbanistický počin. S ohledem na historicko-architektonickou „mimořádnost“ města Most. Pokud tomu dobře rozumíme, vedení města to zatím takto pojato nemá, přestože usiluje o „dobovou“ rekonstrukci paláce Repre. 

Vyhláška o nevysedávání 

Mezi nejčastěji pozorovanými „návštěvníky“ parku v době, kdy jsme jej navštívili, patří dvojice uniformovaných lidí se světle zelenými vestami, tzv. preventisté. Město na jejich fungování získalo projekt financovaný z MPSV, zaměřený primárně na pomoc nezaměstnaným osobám (dnešní preventisté byli v minulosti na úřadu práce). Jejich úkolem je obcházet lokality ve městě, kde by mohlo být napětí a svou přítomností mu předcházet, zabránit či přivolat včas městskou policii. Jejich přítomnost má především psychologický efekt, nemají žádné reálné „kompetence“ veřejného činitele. 

Z našeho pohledu je tak park, díky nim, neustále pod dohledem. Obdobným, jako je třeba dozor ve škole během hlavní přestávky, kdy se korzuje po chodbách. 

Jejich činnost také z podstaty jejich zadání nevede k prevenci nějakého sociálně patologického jednání – ta vyžaduje zde nepřítomnou dlouhodobost a odbornost. Jejich fungování vnímáme jako symbolické, prevenci spíše napodobující jednání.
Zároveň bylo možno vypozorovat, že park může díky v terénu konajícím preventistům fungovat jako jakýsi rezervoár „napětí“. Ten, kdo by jinde překážel, může být vymístěn do parku, kam nikdo stejně nechodí a tak tam nemůže nikomu vadit. 

Takto je možné lidi vymísťovat díky existenci „Vyhlášky o zákazu vysedávání“. Ta navazuje na městem vydanou vyhlášku o zákazu konzumace alkoholu na vybraných veřejných prostranstvích z února 2014 (1/2014, navazující na dřívější vyhlášku 4/2011). Zastupitelstvo města ji přijalo v září roku 2015. V jedenácti přesně vymezených lokalitách se zakazuje „posedávání“ na zídkách, palisádách a dalších stavebních prvcích na veřejných prostranstvích. Vyhláška také zakazuje „svévolné“ umisťování soukromých sedátek v těchto lokalitách. 

V létě 2016 podepsalo více než 500 lidí petici, směřující k vedení města a požadující řešení problémů vyplývajících ze soužití s nepřizpůsobivými nájemníky ve Stovkách. Město na petici reagovalo tak, že zahájilo proces „mapování“ nájemníků privatizovaných bytů ve Stovkách. Pokud se našly nesrovnalosti (kolik lidí doopravdy byt obývá versus kolik lidí je oficiálně nahlášeno), mohlo město tlačit na jejich srovnání. 

Další reakcí na petici bylo patrně také zavedení preventistů. 

Most jako modernistický projekt 

Matěj Spurný, historik z Ústavu pro soudobé dějiny, je autorem knihy Most do budoucnosti, laboratoř socialistické modernity na severu Čech. Popisuje sociálně-historické okolnosti zániku starého a vzniku nového Mostu. My jsme se u něj inspirovali, abychom lépe porozuměli tomu, jakými pravidly je regulován veřejný prostor v Mostě. Na jednu stranu je zde patrný dosti autoritářský přístup, pracující s vyhláškami a zákazy a opírající se o práci preventistů v terénu. Na druhou stranu je ve městě pečováno o zeleň a čistotu veřejných prostor s důsledností (či úzkostností) v Čechách nevídanou. Spurný podobnou kombinaci autority a péče uvádí jako podstatnou charakteristiku nově vznikajícího socialistického Mostu: 

(..) je to právě tento rys, který na příkladu způsobu ospravedlnění celého mosteckého projektu poukazuje na zřejmě nejbytostnější specifiku státně socialistické verze modernity; totiž charakteristický způsob, komplexní a zároveň výrazně autoritativní péče o občany, z níž není možné se žádným legálním způsobem vymanit. (Spurný, 2016: 166) 

Myšlenky, které stály u zrodu tohoto města, patrně stále silně působí na jeho obyvatele i představitele. Ať už jejich odkazu rozumíme jakkoli, rozhodně budou výzvou pro proces participace.