2019

Případové studie sociálních problémů pro komunitní plánování.

Zadavatel: Centrum pro komunitní práci Západní Čechy.

Centrem pro komunitní práci byly zadány případové studie (v celkovém počtu 4), které byly realizovány jako součást procesu komunitního plánování sociálních služeb v Plzeňském kraji. Cílem byla podrobnější analýza sociální problematiky specifických skupin klientů sociálních služeb. Konkrétně se jednalo o problematiku:
1. nesoběstačných seniorů žijících v malých obcích mimo systém sociálních služeb;
2  sociálních potřeb aktivních seniorů v malých obcích;
3. neorganizované mládeže a možností založení nízkoprahového klubu v malé obci
a 4. drogové problematiky v malé obci a způsobů jejího řešení.

Případové studie byly zpracovány v nejrůznějších částech Plzeňského kraje (na Rokycansku a Horšovskotýnsku). Kromě textů byly výsledky vždy prezentovány zúčastněným aktérům a také jako součást komunitního plánování.

zobrazit vice

Případová studie Drogy

Úvod

Zadání tohoto malého sociologického šetření vzniklo v rámci 3. etapy komunitního plánování sociálních služeb v ORP Rokycany, které realizuje CpKP západní Čechy.

Podnět na ošetření tématu Drogy ve Zbiroze vzešel z úvodního mapování stávající sociální situace v regionu, dále byl projednán v pracovních skupinách a řídící skupině. Pracovníci sociálního odboru v Rokycanech se v minulých letech zabývali několika případy zbirožských dětí a dospívajících, kteří měli problém s návykovými látkami. Jednou z charakteristik těchto případů bylo neuspokojivé rodinné zázemí a nedostatečně “naplněný” volný čas, který díky snadné dostupnosti vyplnily drogy.

Ve městě Zbiroh nefungovala žádná speciálně zaměřená sociální služba, nejblíže Zbirohu byly služby v Rokycanech či v Plzni (viz Výroční zpráva Plzeňského kraje o prevenci Výroční zpráva o realizaci protidrogové politiky Plzeňského kraje za rok 2017).

Záměrem šetření tak bylo popsat situaci ve Zbirohu a poukázat na význam preventivních aktivit v oblasti závislostí dětí a mládeže.

(..)

Metodologie

Proces komunitního plánování sociálních služeb lze vnímat jako specifický organizační nástroj výkonu veřejné politiky (které můžeme rozumět jako aktivity vlády či jiných veřejných aktérů, které mají nějak ovlivňovat život společnosti). Stejně tak do kontextu veřejných politik zařazujeme i teoretická či metodologická východiska našeho šetření. Jeho zadáním bylo ošetřit téma drog v městě Zbiroh.

Témata – problémy, která stojí v zadání našeho šetření, vnímáme jako problémy veřejných politik, které můžeme stručně definovat jako určitou mezeru mezi stávající a normativně žádoucí situací, která má být překonána činností státu (Hischmöller, Hoppe, 2011 In: M. Nekola, H. Geissler, & M. Mouralová (Eds.), Současné metodologické otázky veřejné politiky (pp. 12–63). Praha: Karolinum).

Přínosem sociálně vědního výzkumu by v takovém případě měla být produkce uceleného vědění o těchto problémech, jejich kontextu a možném legálně i racionálním způsobu jejich řešení.

Život každé potenciálně zkoumané komunity je nesmírně pestrý a mnohovrstevnatý. Pro naši nepříliš rozsáhlou studii však bylo třeba celkovou  situaci ve městě Zbiroh nějak přesněji uchopit a pojmenovat, na které součásti zdejšího života se chceme zaměřit a proč. Východiskem se nám stala tzv. analýza rámců, která nám umožnila “zaměřit pozornost tím, že spojuje a zvýrazňuje, co je relevantní a co je irelevantní – co je uvnitř rámce a co zůstává vně.” (Snow, Vliegenhart a Corrigall-Brown 2007: 387 In: M. Nekola, H. Geissler, & M. Mouralová (Eds.), Současné metodologické otázky veřejné politiky (pp. 12–63). Praha: Karolinum).

Podobně Rein a Schön (1996) rámec považují za „silný a generický narativ, který je vodítkem pro analýzu i opatření v praxi. Takovýto narativ obsahuje zároveň diagnostický i deskriptivní příběh, který nám v dané tematické oblasti říká, co je třeba napravit a jak by to mělo být napraveno“ (M. Nekola, H. Geissler, & M. Mouralová (Eds.), Současné metodologické otázky veřejné politiky (pp. 12-63). Praha: Karolinum).

 

Úroveň analýzy, na které se snažíme k problému drog ve Zbiroze přiblížit, je rovinou vztahů mezi institucemi, jednotlivci a jejich vztahem k danému tématu. Je to zhruba takové zaměření, které odpovídá focusu pracovních skupin komunitního plánování sociálních služeb na úrovni ORP.

 

Základní analytická úvaha se tak odvíjí od otázky: 

  • Jaké jsou v místě instituce, které mají v popisu práce zabývat se drogami? 
  • Jakým způsobem tuto svou (nominálně) definovanou roli zvládají? 
  • Jaká je jejich schopnost v řešení problematiky spolupracovat? Případně, co brání tomu, aby jejich spolupráce byla uspokojivá, napomáhala k efektivnějšímu řešení? 
  • S postupujícími rozhovory jsme otázky specifikovali a přizpůsobovali dosud získaným informacím.

(..)

Závěr

Dle zjištění, která jsme mohli učinit během šetření nazvaného Drogy ve Zbiroze, se v tomto městě patrně nejedná o žádný mimořádný výskyt užívání návykových látek.

Potřeba takové šetření v rámci KPSS zadat, však vypovídá o tom, že téma je “živé” a možná i potenciálně “rizikové” a odkazuje spíše na nekomunikaci místních organizací a jejich problematickou odbornost v oblasti sociální práce a preventivní činnosti.

 

Z našich zjištění lze shrnout a doporučit následující: 

 

  1. Shrnutí
  • Užívání návykových drog ve Zbiroze či jeho okolí se nijak nevymyká situaci běžné v jiných obcích na Rokycansku. Drogy se nevyskytují na veřejnosti, ve škole, není zde zvýšená kriminální činnost s nimi spojená. O drogách lze mluvit v jednotlivých případech. 

 

  • Systém místních institucí rozhodně není připraven na společnou práci při prevenci a pomoci zvládání problémů spojených s užíváním návykových látek. 

 

  • Na obci nefunguje sociální pracovník kvalifikovaný dle zákona o sociálních službách. 

 

  • Ve škole je prevence omezena do hodin rodinné výchovy a dalších aktivit. Není však provázána s dalšími aktéry ve škole a městě. Není zpracována/podporována koncepce jejího rozvoje a s tím spojeného udržitelného financování.

 

  • V zajišťování preventivních programů se velmi často spoléhá na aktivity Policie ČR, které svou jednorázovostí a přítomností represivních prvků nemusí vždy splňovat předpoklady vhodné efektivní prevence. Neúčinnou prevenci velmi srozumitelným způsobem definuje Národní ústav vzdělávání, oddělení prevence:

 

a)  zastrašování a triviální přístup: „prostě řekni ne“, citové apely, pouhé předávání informací, samostatně realizované jednorázové akce, potlačování diskuse, stigmatizování a znevažování osobních postojů žáka/studenta, přednášky, pouhé sledování filmu, besedy s bývalými uživateli (ex-usery) na základních školách, nezapojení žáků/studentů do aktivit a nerespektování jejich názorů, politiku nulové tolerance na škole a testování žáků jako náhražku za kontinuální primární prevenci.

b)  hromadné kulturní či sportovní aktivity nebo návštěva historických a kulturních památek s pasivní účastí auditoria by měly být pouze doplňkem, na který by měla vždy navazovat diskuse v malých skupinkách.

 

 

  1. Doporučení 
  • Zajistit výkon sociální práce v souladu se zákonem o sociálních službách na obci, který se může stát koordinátorem preventivní práce  v obci a škole, a nastaví účinnou komunikaci s pracovními skupinami KPSS a Odborem sociálním a zdravotním MěÚ Rokycany.

 

  • Vytvořit koncepci odborných sociálních služeb, které budou akreditovány a spolufinancovány dle platných pravidel zákona o sociálních službách.

 

  • Vytvořit koncepci rozvoje a udržitelného financování školních preventivních aktivit 

 

  • Nastavit jasná pravidla pro to, kdo je zadavatelem preventivních programů ve škole – zda obec, ředitel, preventista nebo kdo jiný? Toto otevřeně komunikovat s rodiči žáků.

 

  • Předcházet otevřeně nastavenou komunikací vzniků mýtů v oblasti drog a dalších sociálně problémových jevů, mimo jiné i účastí odborníků na místních odborných setkáních (např. komunitní plánování).

Případová studie Mládež

Úvod

Zadání tohoto malého sociologického šetření vzniklo v rámci 3. etapy komunitního plánování sociálních služeb v ORP Rokycany, které realizuje CpKP západní Čechy.

Podnět na ošetření tématu Neorganizovaná mládež na Radnicku vzešel z úvodního mapování stávající sociální situace v regionu, dále byl projednán v pracovních skupinách a řídící skupině. Sociální pracovnice města Radnice se při výkonu sociální práce ve městě setkává s mládeží, která neorganizovaně tráví volný čas na různých místech města. V gesci má i práci s problémovými mladými lidmi, kteří užívají návykové látky, a bojí se tak propojení obou skupin mladých lidí – uživatelů a mladých lidí trávících volný čas v různých zákoutích města. Ve městě Radnice nefunguje kromě městské sociální pracovnice žádná speciálně zaměřená sociální služba pro mladé lidi. Nejblíže Radnic jsou služby v Rokycanech či v Plzni.

Záměrem šetření tak bylo popsat situaci v Radnicích s ohledem na možnosti zřízení nízkoprahového klubu pro mládež.

Metodologie

Základní analytická úvaha se tak odvíjí od otázky:

Jaké jsou v místě instituce, které mají v popisu práce zabývat se neorganizovanou mládeží?
Jakým způsobem tuto svou (nominálně) definovanou roli zvládají?
Jaká je jejich schopnost v řešení problematiky spolupracovat? Případně, co brání tomu, aby jejich spolupráce byla uspokojivá, napomáhala k efektivnějšímu řešení?
S postupujícími rozhovory jsme otázky specifikovali a přizpůsobovali dosud získaným informacím.

Takto byly nastaveny také otázky kladené během polostrukturovaných rozhovorů, které se staly základní výzkumnou metodou našeho postupu. Sběr dat probíhal v měsících únor až červen 2019.

Sociální práce a koncepce sociálních služeb se zřetelem na zavedení, provoz a evaluaci nízkoprahového klubu pro děti a mládež

Tuto kapitolu jsme zařadili nad rámec uvedeného šetření o mládeži, protože události ve městě a diskuze o zavedení sociální služby nás v mnohém předběhly. Proto jsme se rozhodli věnovat pozornost i tomuto procesu zavádění nízkoprahového klubu, protože vnímáme, že s sebou přinesl obecnější otázky a problémy charakteristické pro zavádění sociálních služeb do „dvojkových” obcí.  Celý proces jsme rozčlenili do šesti etap:

 

A) Depistáž terénu

Depistáž terénu znamená šetření cílové skupiny, zda se v daném místě vyskytuje, splňuje definici pro cílovou skupinu příslušné sociální služby. Sociální pracovnice hovořila o několika zdrojích, na jejichž základě považuje za nutné NZDM ve městě otevřít. Jedním ze zdrojů informací je její vlastní práce s problematickými rodinami. Druhým zdrojem jsou informace přinesené dětmi ze školního prostředí, se kterými pracuje. Třetím typem je pozorování místa. Pokud vezmeme vážně definici neorganizované mládeže a údaje školy o tom, že sportovní kroužky, které tvoří páteř nabídky školy pro volnočas, navštěvuje třetina dětí, potom je potenciál využití nízkoprahového opravdu velký. Chybí ale depistáž terénu ze strany neziskové organizace, která má v úmyslu zde působit.

Základní otázkou depistáže je, kdo ji má provést tak, aby byla uvěřitelná, nezávislá a nosná pro všechny zúčastněné – školu, sociální odbor, neziskovou organizaci. Depistáž nelze provést bez vzájemného dialogu všech organizací.

 

B) Odborná podpora

Depistáž tedy podporuje vznik nízkoprahového zařízení pro děti a mládež ve městě. Město má svá specifika – spádová škola, doprava, malé město. Ne všechny neziskové organizace pracují a umí pracovat v takovém prostředí. Ne všechny organizace se chtějí rozšiřovat, protože pracují na hraně svých kapacit a finančních možností.  Sociální pracovnice sama síťuje, oslovuje a hodnotí neziskové organizace tak, aby byly pro místo a cílovou skupinu přínosem. Tato činnost předpokládá velkou odbornou znalost, schopnost orientace ve spektru sociálních služeb. Sociální pracovnice naváže spolupráci s Diakonií, která má zkušenost a rozšíření služeb do města se nebrání. Škola dosud informována nebyla a neproběhlo žádné setkání mezi školou, sociální pracovnicí a neziskovou organizací.

 

C) Podmínky působení neziskové organizace

Vyjednávání podmínek působení neziskové organizace ve městě má různá témata. Jak vyplynulo z rozhovoru se sociální pracovnicí nízkoprahového centra, klíčovou podmínkou je mít připraven vstup do lokality tak, aby pracovníci nízkoprahového centra nemuseli bojovat o spolupráci se školou, s úřadem nebo s veřejností. To je samozřejmě ideální příklad, ale je velmi důležité uvědomit si, že zavedení nízkoprahové sociální služby může být v tak malém městě vnímáno jako nechtěné, zbytečné či dokonce ohrožující a v tomto případě se prostor sociální služby stává stigmatizovaným prostorem, do kterého se děti mohou bát chodit. Navíc pro kvalitní poskytování sociálních služeb je nezbytné sdílení informací a spolupráce organizací na místní úrovni, tedy znovu zejména mezi sociálním pracovníkem, školou. Další klíčovou podmínkou pro zavedení sociální služby do města je její financování a udržitelnost.

 

D) Podmínky zavedení sociální služby do města

Zde se dostáváme do velmi důležité otázky, kdo je hlavním vyjednavačem této podpory na místní úrovni. Rozlišujeme různé charaktery této podpory, které by měly být dojednány a zohledněny v procesu zavádění sociální služby na místní úrovni.

1) politická podpora

Střednědobý plán rozvoje sociálních služeb v Plzeňském kraji

Podporován bude vznik nových služeb nebo rozšíření stávajících kapacit na území obcí s rozšířenou působností Blovice, Horšovský Týn, Rokycany, Sušice a Tachov.(http://www.plzensky-kraj.cz/cs/kategorie/planovani-socialnich-sluzeb). Tohle je jediný konceptuální dokument, o který se mohou političtí aktéři opřít. Už ale není uvedeno, jaké formy podpory se obci dostane, kdo bude hlavním vyjednávajícím apod. – je to pouze všeobecná deklarace. V obci ale na místní úrovni je třeba politicky přesvědčit zastupitelstvo obce, které je složeno z mnoha zájmových skupin, velmi často nemajících žádné politické aparáty na úrovni celostátních stran.

 2) finanční podpora

Finanční podpora je rozložena mezi obec, kraj a ministerstvo. Problém je, že není explicitně vyjádřen adekvátní poměr, jakým se zmíněné subjekty mají na provozu sociální služby podílet. Je nutné zmínit i složitý způsob, jakým se sociální služba probojovává do základní sítě sociálních služeb. V tomto konkrétním případě sociální pracovnice a tajemnice obce v rozhovorech uváděly vyjednanou podporu obce 10 000 Kč. Tato částka přesně zobrazuje nesnadnost získání politické podpory a zároveň adekvátní finanční podpory. Sociální organizace ve své rozvaze pracovaly s částkou vyšší. Do tohoto ekonomického vyjednávání zasáhla i redukce rozpočtu MPSV.

3) provozní podpora – spolupráce dotčených organizací

Ze strany neziskové organizace jasně zazněly podmínky, za kterých je schopna poskytnout adekvátní sociální službu v lokalitě. Zároveň ale zaznělo i to, že dosud neproběhla žádná schůzka mezi dotčenými organizacemi – školou, sociální pracovnicí a neziskovou organizací, na které by se domluvily hranice spolupráce, kompetence a rozsah.

 

E) Evaluace provozu nízkoprahového klubu

Pokud bychom v procesu došli do bodu provozování sociální služby na místní úrovni, je základní otázkou, jakým způsobem nastavit evaluaci této služby nejen ve smyslu odborného poskytování sociální služby, ale i ve smyslu sociálního dopadu této služby na cílovou skupinu, dotčené organizace a chod města. Pokud o projektu rozhodují politici na místní úrovni, měli by dostat adekvátní informace o smyslu a efektu podporované sociální služby.

 

Závěr

To je samozřejmě ideální plán na zřízení nízkoprahového klubu tak, jak jej zmiňovali v rozhovorech jednotliví aktéři tohoto procesu. V současné době je proces v mrtvém bodě bez ekonomického zajištění provozu a dohodnuté spolupráce dotčených subjektů. Považujeme za hlavní otázku, kdo má být odpovědným garantem procesu zavedení sociální služby do lokality na místní úrovni a jakým způsobem lze zprostředkovat dialog mezi výše uvedenými subjekty. V celém procesu se odborná znalost prolíná s ekonomickými možnostmi a politickou garancí výkonu sociální služby na místní úrovni.

Případová studie Senioři

Úvod

Podnět na ošetření tématu Volnočasové aktivity soběstačných seniorů na Rokycansku vzešel z úvodního mapování stávající sociální situace v regionu v rámci komunitního plánování sociálních služeb, dále byl projednán v pracovních skupinách a řídící skupině. Na základě setkání se zadavatelem – Centrem pro komunitní práci západní Čechy jsme zakázku upravili do dvou výzkumných otázek: 

  1. Jaká nabídka volnočasových aktivit existuje na území ORP Rokycany? 
  2. Jakým způsobem lze tuto nabídku zkvalitňovat?       

 

Senioři jsou jednou z ohrožených skupin v přístupu k účasti na životě společnosti, a to z důvodu kombinace různých negativních bariér, zejména horšího zdravotního stavu, nižších příjmů, nižší úrovně vzdělání, nedostatečné dopravní dostupnosti, ztíženému přístupu ke službám, výskytu věkové diskriminace a přetrvávajících společenských stereotypů ve stáří.       

 

Snaha zmírňovat toto ohrožení by měla být programovou součástí působení řady veřejných aktérů – samospráv, státu, krajských úřadů, neziskových organizací, vzdělávacích organizací a dalších.  “zásadní je minimalizovat přetrvávající negativní postoje společnosti ke stárnutí. Stárnutí populace je většinou prezentováno pouze v kontextu zvyšujících se nákladů na zdravotní a sociální péči a rostoucích nároků na důchodový systém. Přínos seniorů není dostatečně zdůrazňován…” 

Zvyšující se střední délka života, stejně jako dostupnost kvalitní zdravotní péče a zvyšující se životní úroveň přispěly k tomu, že také v České republice vstupují do penzijního věku generace, které jsou relativně zdravé, vzdělané a sociálně zabezpečené. V důchodu stráví každý z nich průměrně 20 let života. Relevantní součástí této životní etapy se tak stává otázka volného času a jeho vhodného naplnění. 

 

Závěr

Seniorské organizace 

Organizace seniorů jsou zřizovány na Rokycansku poměrně běžně, působí zhruba v každé obci nad 600 obyvatel (např. Ejpovice). Z našich šetření vyplývá, že často navazují na společenské organizace existující již před rokem 1989. Jsou zřizovány svými obcemi, nebo mají formu občanských sdružení/zapsaných spolků. Některé z místních seniorských organizací navazují na organizace odborářské a sdružují lidi, kteří byli dříve příslušníky nějakého profesního stavu (policisté, vojáci, pracovníci železáren či lesů). 

V květnu roku 2019 vznikla také Rada seniorů města Rokycany, zastřešující 8 různých rokycanských organizací seniorů. Patrně nemá žádné větší ambice ovlivňovat dění v regionu a stejně tak jako u ostatních seniorských organizacích lze o ní říci, že působí především místně. 

Senioři bývají členy dalších zájmových společenských organizací, jako jsou včelaři, zahrádkáři, hasiči, myslivci, sportovci či ochotníci. 

 

V menších obcích (pod 500 obyvatel) je běžné, že se o “vyžití” seniorů stará obecní úřad. Například poskytováním prostor pro scházení, cvičení, nebo podporou kulturních a sportovních aktivit, pořádáním zájezdů apod. Nefungují zde klasické seniorské organizace, ale je možné vnímat zde péči o “aktivizaci” seniorů. 

 

Dále je třeba v této souvislosti uvést, že během skupinových rozhovorů bylo opakovaně konstatováno, že pro řadu lidí v tzv. postproduktivním věku je typické, že nemají zájem o organizovanou činnost. Svou penzi vnímají jako legitimní příležitost žít zcela v soukromí bez větších a závaznějších  vazeb na lidi mimo rodinu a nejbližší okolí (sousedy). 

 

Struktura činnosti 

Struktura činnosti seniorských klubů bývá velmi podobná. Členové klubů se schází (většinou pravidelně, jednou týdně) u kávy, čaje, harmoniky apod. Náplní těchto setkání je běžná lidská konverzace, využití možnosti být pospolu. 

Několikrát do roka (i častěji) jsou na setkání pozváni hosté, kteří zde mají přednášku nebo diskusi na různá témata (zdraví, jídlo, cestování..).

Další možnou činností, které se členové/členky klubů zabývají, jsou rukodělné práce, prodejní výstavy výrobků. Společenské akce s hudbou a tancem či oslavy svátků v roce. 

Senioři vyráží také ven – ve svých obcích a jejich okolí na společné vycházky, sportovní turnaje apod. Některé kluby organizují tematické zájezdy na zajímavá místa v ČR i v zahraničí. 

 

Sebeorganizace, dobrovolnictví 

Základní dojem, který jsme získali ze setkání se seniory, byla jejich vysoká schopnost sebeorganizace. Kluby fungovaly díky ochotě a spolupráci svých členů, jejich činnost byla pravidelná, rozmanitá a přesto otevřená dalším výzvám. Na otázku, zda mají nějaká nesplněná přání stran dění v klubu, se nám dostalo odpovědi, že ne, že pokud si něco přejí udělat, tak si to zorganizují a splní (například návštěvu Borské věznice). 

 

Věková struktura seniorů a její vliv na činnost klubů

V diskusi v Radnicích se objevil problém zapojení tzv. mladších seniorů do 75 let. Jejich “volný čas” spolkne rodina a zahrádka a nemají tak čas účastnit se aktivit klubu. Organizaci tak schází “nová krev”, která je nositelkou nových nápadů i energie na jejich realizaci. 

V Hrádku bylo naopak zdůrazněno, že specifickou skupinou mezi členy klubů (v Hrádku mají 2!), jsou lidé nad 80 let. Činnosti klubu se stále aktivně účastní, ale mají své vlastní potřeby (kratší trasy zájezdů, nízkopodlažní autobus). 

 

Vzdělávání

“Systematické”, rozuměj dlouhodoběji koncipované vzdělávání pro seniory v námi zkoumaném území funguje také. Jeho nositelem však nebývají seniorské kluby, ale spíše obecní úřady, které spoluorganizují kurzy nabízené například Plzeňským krajem (projekt Bezpečí pro seniory, Informovaný senior). 

 

Od akademického školního roku 2015/16 probíhá v prostorách Muzea města Zbiroh Univerzita třetího věku organizovaná ve spolupráci se ZČU. Studijním oborem je Regionální historie města Zbiroh a  okolí. 

V Rokycanech proběhl druhý akademický rok  Univerzity třetího věku (U3V) pořádané stejně tak Západočeskou univerzitou v Plzni ve spolupráci s MěÚ v Rokycanech v oboru Regionální historie Rokycan a okolí …

 

Propracovanou nabídku vzdělávacích a komunitních aktivit seniorů poskytuje Městská knihovna v Rokycanech, kterou rada města pověřila organizováním společenských a vzdělávacích aktivit pro seniory.  V rámci programu  “Knihovna seniorům” nabízí pravidelné pondělní přednášky. Spolupořádá také další vzdělávací akce jako např. počítačové kurzy, kurzy trénování paměti apod.